Shaag Chess

Ač se to někomu může zdát bizarní, šachy jsou považovány za sport. Po zkušenostech s Shaag Chess však i odpůrci spojení šachy-sport budou muset ustoupit, protože se i oni u hraní pořádně zapotí! A pak že jsou šachy lehká a nenáročná hra…

S různými variacemi Maria se vídáme dnes a denně, ale šachy, těch je na počítačích málo! Tak by mohl znít slogan, kterým se motivoval vývojář Scott Haag při tvorbě Shaag Chess. Opravdu se totiž rozhodl převést tuto populární deskovou hru na naše monitory. A výsledek stojí za to.

Základní herní idea je, myslím, nad slunce jasná. Pravidla šachů jsou všeobecně známa, takže přejděme rovnou k věci, tedy k tomu, jak se autoři poprali se zpracováním. Na první pohled jim nelze nic vyčítat; figurky jsou nádherně vymodelované, celá šachovnice je kompletně 3D – a vůbec jde o dobře odvedený kus práce. Kdo by ale čekal výčet „chyb na druhý pohled“, tvrdě by se spletl. Tím nechci říct, že je Shaag Chess zcela bez chyb, ale i to málo, co se najde, vám ve skvělé zábavě rozhodně nebude vadit. Největším nedostatkem je absence multiplayeru. Síly tak můžete měřit pouze s počítačem, nad nímž vyhrát je ovšem často nemožné. To už jsme u druhého nedostatku, kterým je umělá inteligence. V žádném případě se nedá říci, že by byla špatná… Ale hra nabízí pouze lehkou obtížnost, kde není počítač až příliš silný, nebo naopak těžkou, kde nemáte na výhru nejmenší šanci. Na druhou stranu potěší takové drobnosti, jako je historie proběhnuvších tahů či možnost přepnout do 2D pohledu.

Suma sumárum je ale Shaag Chess více než dobrým kouskem na zahrání. Ti, kdo nemají po ruce živého protivníka, by neměli váhat ani minutu. Do hry se však směle mohou pustit i ti ostatní, klidně ve dvou – porazit počítač je totiž pěkný oříšek!