Hanojské věže

Hanojské věže, to je známá logická hra, která nás dovede občas opravdu potrápit, ale pořádně! Dovolte mi, abych vás na jedno takové malé, ale „zábavné“ trápení pozval. Zvu vás na jeden slovenský Hanoj :)

Hanojské věže si už asi někdy zkusil každý, ale co takhle si zahrát Hanoj, který svoji dobu vzniku předběhl a nezaostává ani teď? Myslím, že by to nebylo špatné. Ale proč tu dobu vůbec předběhl? Nevíte? Při pohledu do kolonky autora, vám to možná dojde. Autorský tým neznáte, že? Jedná se vlastně už o neexistující skupinu autorů slovenské národnosti. Ptáte se, co jsou zač? Tak já vám to tedy rád povím. Jsou to bývalí studenti slovenské košické fakulty a tohle je jejich programátorská pravděpodobně závěrečná práce. Co je s nimi dnes? To si netroufám odhadnout, ale rozhodně je výborné, že si naši slovenští autoři vybrali jako svoji prezentační práci zrovna hru. Taková hra je vždy něčím ojedinělá, ale kancelářské aplikace podléhají posledním trendům a novým verzím. Ale dost o programování, podíváme se na zoubek našeho staro-nového Hanoje…

Co je neobvyklým úkazem v takto starých hrách, je pokus o vyobrazení třetího rozměru pomocí toho druhého. Nejde o výtvor nějakého 3D editoru, ale jen o 2D kvalitní kresbu, která napodobuje třetí rozměr. Už tehdy se objevovaly nápady o třetím rozměru i ve hrách tohoto typu. Kdežto v dnešních Hanojských věžích se stále většinou objevuje jednoduchá a trapná grafika. A to je možná i důvod, proč těch Hanojských věží moc nemáme. Ale máme tady vůbec nějaký? Schválně se po nějakých pro porovnání podívej.

A kdyby se tu objevil někdo, kdo tyto pověstné věže nezná, přiblížím vám jejich pravidla. Jedná se o jednoduchou logickou hru, ve které máte několik hracích polí (většinou tři). Na tom prvním se nalézá určitý počet válečků naskládaných od největšího po ten nejmenší. A vaším úkolem je přeskládat za co možná nejnenižší časovou dobu z prvního pole na to poslední, opět podle velikosti. Celý logický problém spočívá v tom, že na menší kámen nemůžete položit ten větší, musíte si vystačit s počtem volných polí, a také v tom, že první musejí na cílovém poli být ty největší kameny, ale jako první při přemisťování máte k dispozici ty nejmenší kameny.

Tohle jsme jen trošku odbočili, ale vraťme se k této gamesce jako takové. Třeba právě teď se autoři vyvarovali toho nepříjemného dělení do jednotlivých kol, úrovní a podobně. Vyřešili to rozdělením na obtížnosti. Proč by se měl hráč zdržovat projížděním prvních nejednodušších kol jen proto, aby si mohl ve vyšších úrovních pořádně zahrát? Všimněte si, že tohle je častější problematika her. (První jednoduchá kola hráče většinou jen otráví, znudí a hráči se hraní omrzí.) Ale tentokrát si můžete v herním menu už na začátku nastavit obtížnost dle své chuti a můžete se rovnou pustit do toho správného hraní. Když si uvědomíme, že tento nápad (s rozdělením do obtížností) existoval už tak dávno a mnoho nenápaditých programátorů (a to nejen autorů Hanojských věží) si z toho nevzalo ponaučení, kolik to už mohlo být her bez tohoto nedostatku? Ale nechejme toho truchlení. Kromě obtížností objevíte ve hře také legendy o Hanojských věžích. Dozvíte se, co jsou vlastně ty Hanojské věže zač. A to se dá považovat za další výhodu.

Už na začátku jsem se zmínil o tom, že tento výtvor nepatří zrovna mezi nejnovější. V době, kdy vznikl, tu běžně ještě fungoval DOS. I tato hra patří mezi ty DOSovské kousky, ale to vůbec nevadí, protože naštěstí bez problémů šlape na všech Windows platformách. Můžeme ji považovat za takovou malou slovenskou živoucí pramáti všech „hanojů“. Na dnešní dobu vůbec nezaostává (až na tu starodávnou barevnou paletu, ale i ta má svoje starobylé „kouzlo“), naopak předčí mnohé dnešní free-výrobky a má něco do sebe. (A něco i za sebou.) Tohle dílko opravdu svoje vysokoškolské autory nezapře. Takže neváhejte a učte se, ať také můžete programovat „nestárnoucí“ Hanojské věže. :)