Detonator

Hra, která má již celkem dosti výmluvný název, by klidně mohla nést podtitul: „Zlikviduj miny, ale neznič si půdu pod nohama!“ Pro ty, kdo si oblíbili logické hry, je Detonator velmi chutným bonbónkem!

Nad žánrem, který nese název „Logické hry“, jsem se již zamýšlel v recenzích velmi povedených her, jako například IQ Marathon či jeho pokračování Wintermarathon. Není proto třeba se tímto tématem znovu zabývat. Stačí prostě podotknout, že logické hry lze rozdělit do dvou hlavních kategorií. Prvním druhem myslíme ty hry, které si zahraje i „obyčejný“ člověk, jemuž nejde jen o totální zavaření svých mozkových závitů a provětrání šedé kůry mozkové, ale také o zábavu. Naopak do druhé části zařadíme hry, které jsou jen pro fajnšmekry, kteří se velmi rádi trápí nad až masochisticky složitými závary. A kam tedy patří Detonator? Odpověď je krátká. Nikam. Je totiž přesně na rozhraní.

Nyní už tedy zanecháme obecného pohledu na věc, je totiž čas, kdy se na Detonator podíváme poněkud zevrubněji. Co vás tedy čeká po spuštění hry? Objeví se před vámi klasické menu, v jehož nabídce nechybí například instrukce. V těch se můžete dozvědět vlastně téměř všechno, co ke hře potřebujete vědět. Pak asi zvolíte položku, která nás bude zajímat nejvíce, a to je „Start“. Hned vám vysvětlím, jak je hra rozčleněna. Po kliknutí na start se vám zobrazí jakási mapka, která je složena z několika šedivých políček. Na některých je bomba, na některých ne, všimnout si můžete třeba prasklinek na dalších políčkách, v pozdějších misích se přidávají další zlepšovátka, jako například led apod. Hra se tedy dělí do těchto mapek. Po dokončení (to znamená odpálení všech bomb v misi, přičemž vy musíte přežít) jedné se ocitnete v další, složitější. Ve hře ovládáte postavu, jejíž zjev bych přirovnal k živé lentilce s nohama a rukama. Přičemž ono samotné ovládání je jednoduché. Postačí vám kurzorové šipky a mezerník pro odpálení bomby.

S ovládáním může být přesto ale, hlavně ze začátku, poněkud kříž, protože mapa, po níž se pohybujete se svou lentilkou je kdesi ve vesmíru, pod ní nic není, nad ní nic není. Navíc je snímána ze zvláštního pohledu, kdy šipka nahoru posune lentilku z vašeho pohledu doprava (to je ale zase na druhou stranu naznačeno směrovou šipkou ve hře, která označuje sever). Pokud uděláte nesprávný pohyb, poroučí se lentilka s vřískotem do bezedných hlubin. Na celou hru máte k dispozici celkem tři životy, takže by byla veliká škoda, promarnit je jen svou nešikovností, i když, než si na ovládání zvyknete, bude to pár životů stát. Aby byla informace úplná, stav herního konta vidíte v pravém sloupci herní obrazovky. Dozvíte se tam, v jakém jste levelu, jaké je vaše skóre, jaký jste získali bonus a kolik máte ještě k dispozici životů.

Poslední zastávku uděláme u grafiky a zvuků. Ve hře Detonator se objevuje poměrně jednoduchá grafika, na kterou jsme si však již u logických her celkem zvykli a většině z nás ani zřejmě v těchto hrách tato jednoduchost na obtíž není. Ani dne by tomu nemělo být jinak, protože na druhou stranu, může samo zjevení lentilky působit mile. Zvuky v dnešní hře také uslyšíte, ovšem opět pouze ty, které mají dokreslit určitou situaci. Za nejpůsobivější zvuk celé hry bych označil již zmiňovaný křik lentilky, kterak se řítí dolů, je skutečně skličující.

A co z toho všeho vyplývá? Že máte před sebou další poměrně kvalitně provedenou logickou hru!