Blue Ball

Jsou hry, které mají bombastickou grafiku a stojí za starou belu. Jsou hry, které jsou graficky strohé, ale stojí za to, aby byly hrány. No a Blue Ball patří do skupiny druhé. Originální Sokobanální princip v novém hávu jistě zaujme každého s IQ nad 100.

Sokoban (tedy posouvání bedýnek na určená místa za určitých omezení) je klasika klasikovitá, a právě z ní vychází i anonymní Blue Ball. Anonymní proto, protože ať jsem hledal jak jsem hledal, autora jsem prostě nezjistil…

Máme modrou kuličku, někdy i více kuliček. Tyto kuličky se pohybují naprosto totožně a pouze v případě, když jedna z nich narazí na nějakou překážku, pak se jejich vzájemné polohy mění. Úkole je triviální – dovést kuličku či více kuliček do určeného místa bez ztráty květinky. Zdá se to býti jednoduché, ale věřte mi – v pozdějších levelech si řádně protáhneme mozkové závity. Jak jsem již naznačil, grafika je taková „spartánská“, tedy jednoduchá, ale na kvalitě hry to v žádném případě neubírá. A o to víc, že autor vměstnal celou gamesku do pouhé jedné desetiny mega.

Škoda, že levelů není o pár desítek více, ale i tak pařte, zavařujte mozeček, prostě si hrajte.