Bloxx

Lidský mozek tu a tam potřebuje masáž. Mám na mysli samozřejmě masáž nepřímou (bez porušení lebky), tedy pomocí her procvičujících lidský intelektuální potenciál. Dnešní kousek Bloxx je tisící variací na stejné téma – ale je to uklidňující, hratelné, šťavnaté, pinktlich. Wilkommen!

Nedávno jsem recenzoval hru Bubblet. Pokud si na ni vzpomínáte (či si jen tak pro připomenutí znovu nalistujete), pak vás musím upozornit, že dnešní kousek s názvem Bloxx jako by mu v principu jako z oka vypadl. Graficky tu rozdíl sice je, ale princip je princip.

O co jde? Zcela prostě a jednoduše klikáme na hrací ploše na různobarevné čtverečky, které – pokud je jich více pohromadě – mizí. A nám samozřejmě naskakují nějaké ty bodíky, nicméně účelem hry de facto zlikvidovat veškeré „čtverečstvo“ do poslední mrtě. Kdo chce vyhrát, musí být trpělivý. Ale jak známo trpělivost přináší růže, takže jakmile jednou dostanete optimální odklízení čtverečků pořádně do krve, pak rychle dosáhnete kýženého cíle. Grafika hry je tak jednoduchá jak jednoduchá vůbec může být, o zvucích a hudbě ani nemluvě. Na první pohled se tedy zdá, že hra bude patřit do spodních pater našich zájmů. Ale není tomu tak.

Co je na hře asi nejdůležitější (a také nejpozitivnější), je fakt, že pokud ji hrajeme delší dobu, dostaví se k člověku takové zvláštní opojení. I když je hra stále stejná a stejnější, přesto pokud ji dobře vstřebáme (nebo ona vstřebá nás?), musíme jí hrát stále dokola. Tento stav pařanovy mysli bych asi nejlépe přirovnal ke stavu při hraní Solitaire nebo klasické hry Miny. Také jen hrajete, přemýšlíte jak netrefit minu a sezobnout co nejvíce pole pro sebe. Je to taková závislost svého druhu.