recenze
Super Secret Ninja
O arkádu sice jde. Je to, dá se říct, arkáda všemi couly. Je zde spousta plošinek, po nichž můžete vesele skákat a šplhat a hlavně rychle postupovat. O co totiž jde v první řadě, je čas. Na projetí každé mise (=mapky) máte totiž přesně vymezený čas, jehož překročení znamená okamžitý a nemilosrdný game over. Zahálet tedy doopravdy nesmíte, protože limit není nijak velký. Nutné je se pořádně rozběhnout a jako opice přeskakovat na další a další plošinky. Abyste ale dosáhli co nejdál a případně také zrychlili svůj pohyb, můžete využít velmi známého „ninja rope.“ Pokud někdo neví, oč jde, je to lano, pomoc něhož se může ninja zachytit za vzdálenější objekty a přitáhnout se k nim. Má to také tu výhodu, že se na něm můžete rozhoupat a když se pustíte, doskočíte velmi daleko. Pozor si ale musíte dát ještě na jednu věc, kterou jsou strážci. Je jich opravdu požehnaně a vy musíte zabránit tomu, aby vás jich zpozorovalo příliš mnoho. Tím „příliš mnoho“ je myšleno deset, neboť když vás jich přesně tolik uvidí, čeká vás totéž jako po vypršení časového limitu. Jenže jak poznat, zda mě stráže uviděl nebo ne? Vždy, když vás přistihne, zčervená. Počítat to v té rychlosti asi nestihnete, ale pro orientaci to stačí. Vaším cílem v každé mapce je dostat se k cíli. Ten je vyznačen jakousi stoličkou. Samozřejmě, cesta se stává složitější a složitější, přibývá strážných věží - pagod a strážných samotných, dokonce i zrádných míst. Ta jsou taková, že když do nich spadnete, zcela jistě se už nevyhrabete zpět. Zpravidla je to, když spadnete až na zem do nějaké prohlubně. Dejte si také pozor na ztrátu rychlosti, snažte se být stále v běhu/skoku, v akci. Každý rozběh znamená ztrátu času a tu si zde opravdu nemůžete dovolit. Trošku člověka zamrzí, když už je např. ve čtvrtém levelu a musí skončit, že nemůže znovu začít od čtyřky, ale hrát vše od začátku. Slušelo by se také říct, že design úrovní není fixní a rozhodně se tedy nesetkáte s tím, že 1. úroveň je stále stejná. Ne. Pokaždé je jiná. Někdy delší, jindy kratší atp. (to platí samozřejmě pro každou úroveň ve hře).
Celkově by se herní námět mohl zdát dobrým a snad i zábavným, ale co konečný dojem velmi, ale opravdu velmi hatí, je technická zaostalost této hříčky. Nedá se to nazvat jinak než zaostalostí, neboť grafika je opravdu pouze názorná, nikterak propracovaná a když se podíváte na obrázky, tak většina z vás řekne:" hnus". Ona by ani tak ta grafika sama o sobě nevadila, kdyby nebyla gamesa zpackaná i po stránce zvukové. Ty tu totiž nejsou vůbec, doprovodnou melodii byste hledali taktéž marně. Čili co se týče technického provedení, jde o naprosto neslýchaný propadák a snad dobrý námět tento aspekt posílá do obrovské prohlubně nuzného průměru až podprůměru.
stáhnout hru
- zajímavý námět
- opravdu mizerné zpracování
- hratelnost
- stereotypnost
- vydáno:07.12.2004
- autor: Juuso Salonen
- jazyk:en
- požadavky:P 266 MHz, 32 MB RAM
- platforma:Windows
- status:Freeware
- zahráno:3431
- multiplayer:Pouze jeden hráč
- velikost:0.056MB
diskuze
cichlasoma | 20.07.06 v 15:10
Jo a ta absence zvuku neni náhodná - strážci ninju nesměj nejenom vidět, ale taky slyšet. Myslim, že tichost perfektně dotváří atmosféru hry.
cichlasoma | 20.07.06 v 14:55
POznámka k poslednímu odstavci: přijde mi to přesně totéž jako vyčítat hře se superrealistickou nebo jinak složitou grafikou, že grafika je málo schematická, a že to vůbec není abstraktní a minimalistický. Osobně považuju grafiku v Super Ninjovi za velmi vkusnou.