Sonic Ball

Arkanoid, který rozhodně není pro slabé nátury, jež nemohou snést svůj neúspěch. Arkanoid, který vám dokáže, že i když už jste podobných her hráli stovky, přesto nejste dokonalí. I tak by mohly znít podtituly dnešní hry.

Je docela možné, že po přečtení perexu jste si mysleli, že jsem asi blázen. Protože koho na světě by napadla myšlenka, že může být dokonalý v hraní arkanoidu? Možná máte pravdu, že taková myšlenka nenapadne asi nikoho, jenže jistá je jedna věc. Když si zapínáte hru, arkanoid, určitě už čekáte nějaký zavedený formát. Odpočinková hra, v klidu si odpalovat kuličku, získávat bonusy, popíjet u toho kafíčko a přemýšlet nad beznadějnou politickou situací. Po dohrání hry se podívat, jak jste zase překonali všechny rekordy, vypnout počítač a s blaženým pocitem se uložit ke spánku. Jestli je vaše představa o arkanoidech alespoň trochu podobná této, vězte, že vás z ní Sonic Ball hodně rychle vyvede.

Ani ne tak svým formátem, který je pro arkanoidy klasický. Jako vždy budete mít svou odpalovací plošinku, svou kuličku a hory cihliček nad sebou, jež budou mít různou funkci. Lze je rozdělit prakticky do tří skupin. V první skupině jsou cihličky obyčejné, za jejichž sestřelení se vám přičítají body, jež tedy nemají žádný jiný efekt. Ve druhé skupině jsou cihličky bonusové, které se po sestřelení snáší k zemi a v případě, že je chytíte plošinkou, získáte dočasně nějaký efekt. Může o být prodloužení plošinky, zvětšení kuličky, změna funkce plošinky, kdy se třeba stane slizkou, takže se kulička po dopadu neodrazí. A nakonec ve třetí skupině narazíte na „zlé“ cihličky, které sice můžete bezpečně sestřelit, ale je radno se jim potom vyhnout, až budou padat, neboť kontakt mezi nimi a destičkou má za následek odebrání jednoho z pěti dostupných životů.

Řekl jsem ale, že Sonic Ball vás vyvede z obecné představy o pohodlném arkanoidu. Čím to tedy je? Jednak sama odpalovací destička je celkem nezvykle krátká. Za druhé, pokud si myslíte, že když odpálíte kuličku tak tak koncem destičky, že máte vyhráno, mýlíte se. Kraj destičky totiž obyčejně posílá kuličku pod vás, tedy do horoucích pekel, kde se ztratí další život. A za třetí jsou to ony zlé cihličky, které vás také mohou celkem lehce o život připravit, zvláště ve chvíli, kdy kulička padá spolu s onou zlou cihličkou na stejné místo. Nechci tím zde samozřejmě říct, že Sonic Ball je nehratelný, ale určitě alespoň zezačátku vám přinese problémy. Co se týče zpracování, dá se o něm říct, že je lehce nadprůměrné. Grafika hry je solidní, nicméně chybí grafické efekty, na které jsme ve většině arkanoidů zvyklí, jež vlastně dělají tuhle hru zábavnější. Stejné je to i se zvuky, které ve hře zastoupeny sice dostatečně jsou, nicméně se jedná o zvuky takové syrové, které ve vás rozhodně nic neprobudí.

Sonic Ball je tedy dalším arkanoidem, ale přináší něco, na co nejme zas až tak úplně u těchto her zvyklí. Obtížnost. Za pokus to stojí, nemyslíte?