Qube

Vaše milá je v nesnázích a bude záležet jen na vaší šikovnosti, zda-li se vám ji podaří zachránit. Jinými slovy, vítejte v nové hopsačce, která i přes svoji poněkud vyšší obtížnost má co nabídnout. Nevěříte?

Ono se to řekne, hopsačku, která má co nabídnout. Otázkou ale zůstává, co je to „něco“? Když jsem začínal s recenzováním, říkal jsem si, že to „něco“ musí být jednoznačně hratelnost. Čím více her mi ale prošlo náručím, tím více si říkám, že pes zakopaný bude úplně v něčem jiném.

Když jsem ale okusil dnešní Qube, napadlo mě jedno z možných vysvětlení. To „něco“ by mohla být trvanlivost. K čemu je hratelnost, když titul dohrajete za několik desítek minut nebo skvostná grafika, když je hra naopak nehratelná? K ničemu, viďte? Dnešní titul nenabízí ani skvělou grafiku nebo nějak propracovaný příběh, ale jeho kouzlo tkví v úplně něčem jiném, a to právě v trvanlivosti. Autoři také docela sázeli na hráčovu hravost, a tak mám pro vás dobrou zprávu. Každou z misí můžete dohrát několika způsoby. Buďto se můžete snažit vše proletět rychlostí světla, anebo naopak sesbírat vše, co vám přijde pod ruku. Rozhodnete-li se pro první variantu, možná se sice dostanete na konec rychle, ale patrně budete mít velice málo životů a vůbec, nebude mít z toho všeho takový prožitek jako ti, kdo se rozhodnou pro variantu číslo dvě. V takovém případě můžete bez problémů najít spoustu krystalů a pomůcek, které vám jak přidají životy, tak vám i pomůžou s oponenty.

Tito nepřátelé mají ovšem pro vás jednu nepříjemnou nevýhodu. Jejich zabíjení sice probíhá ve stylu legendárního Mária, ovšem po čase se obnoví. Tohle bych autorům vytknul, protože to nepříjemně zvyšuje celkovou obtížnost. I přesto všechno se ale jedná o solidní zábavu. Není zde vidět snaha o maximálně možnou propracovanost, ale o vytvoření pohodové, hratelné a trvanlivé hry, což se myslím tvůrcům povedlo na výbornou.