Paddlers

Hra, která se tváří na první pohled velmi zastarale a konkrétně jejíž grafika leckoho dokáže hned odradit, je ale překvapivě zábavná a hratelná. Aneb na světě je další důkaz, že grafika není vše, co může hra nabídnout.

Pokud řeknu hned na úvod klíčové slovo celé recenze, jistě si nejdříve budete myslet, že tento obor, respektive, tento žánr, už není možno nikterak vylepšit, nebo v něm dojít nějaké zásadní inovace, která by jej posunula nějak dále. Tedy samozřejmě kromě různých grafických změn, které bývají často jedinou, nicméně i tak velmi vlídně přijímanou změnou v herních sériích tohoto žánru. To slovo je arkanoid. Avšak u hry Paddlers je ještě k tomu dlužno dodat, že to není arkanoid ledajaký. Proč, to se dozvíte na následujících řádcích.

Ta největší změna, která vás oproti klasickému arkanoidu čeká, je patrná hned na počátku hraní. Ve hře jsou totiž místo jediné odpalovací destičky hned čtyři tato zařízení. Ti z vás, kdož se teď lekli, že je čeká šílenost v podobě ovládání čtyř destiček najednou, místo jedné jediné, což už samo o sobě přináší leckdy hutné problémy, ti nechť vědí, že jejich obava je planá. Vystačíte si opět s jednou destičkou. (informace pro maniaky - to ale neznamená, že byste v případě veliké touhy nemohli ovládat všechny čtyři najednou!) A k čemu jsou tedy zbývající tři? Kdo je tedy bude a jak ovládat? Hned vám na tyto otázky dám odpověď. Zbývající tři destičky mohou být ovládány dalšími třemi lidmi, nebo jednoduše počítačem, pokud právě nemáte nikoho, kdo by byl ochoten s vámi hrát. V tom případě ale nevíte, o co přicházíte, protože takový multiplayer v podání Paddlers je velmi zábavný, což vysvětlím dále, ale zase na druhou stranu platí, že všeho s mírou, a čtyři lidé tísnící se u jediné klávesnice mi nepřipadá jako zrovna ta nejideálnější představa.

A nyní k tomu, jak hra vlastně probíhá, potažmo tedy k hratelnosti. Jistě vás napadlo, že do původní představy o arkanoidu, čili že odpalovací plošinkou udáváte směr míčku, kterým vybíjíte různé cihličky, a když je vybitých cihliček dostatečný počet, posune se obrazovka o něco výš, že tedy tyto původní představy nelze se čtyřmi plošinkami provést. Celá herní obrazovka je totiž jimi ze všech čtyř stran obložená. Proto se přistupuje k tomu, že celá hra je rozdělena do herních obrazovek. Když jsou vybity všechny cihličky, postupujete do obrazovky další a tak dále. Hra je tedy vlastně jakousi spoluprácí čtyř hráčů. Jak se ale počítají body? Za každou sestřelenou cihličku obdrží deset bodů ten hráč, který se míčku naposledy dotknul. Spravedlivé a jednoduché. Navíc má každý hráč právo dvakrát nestihnout zasáhnout míček, potřetí pro něj hra již končí. To se může stát problémem hlavně ve chvíli, kdy se do hry dostane větší množství míčků. Tím se dostávám k oněm bonusům, které jsou v každém arkanoidu. Zde autor nikterak pokrokový nebyl, nabízí se vám vlastně standardní věc, jako zvětšení odpalovací plošinky, zvětšení počtu míčků, bodový bonus apod.

S ovládáním hry jste seznámeni automaticky před hrou, nepovažuji tedy za nutné se tím nějak obšírně zabývat, vše se zvládne dvěma tlačítky, takže žádné komplikace nastat nemohou. Ke grafice hry jsem se už vyjádřil v perexu. Skutečně není nikterak valná, co také lze očekávat od DOSovské hry? Je pravda, že lepší grafika by hře jen prospěla, ale na hratelnosti jí nijak neubírá. Podobné je to se zvuky, i když ony „poruchové“ zvuky z DOSu rozhodně nepůsobí zrovna příjemně, dá se to přežít. Technické zpracování je ale jedinou výraznou slabinou Paddlers. Mimo něj je to totiž hra velmi zábavná a dokáže vás zabavit i na delší dobu, než jen na prvních pět minut. Zvláště pro příznivce arkanoidů, kteří už delší dobu hledají něco nového, je tahle hra opravdovou nutností.