Mummy Pac

Tak tohoto žravého prcka pokud neznáte, pak jste naprosto out. Je významným herním hrdinou a je zasloužilým členem klubu „Pacman 1000x jinak“. Seznamte se, prosím, ale buďte obezřetní!

Co lze očekávat od Pacmana, je naprosto jasné. Dnes tu máme před sebou další klon této prastaré Atarácké hry. Nechci malovat čerta na zeď, ale už před vlastním rozborem musím konstatovat, že tato hra se mírně liší - v negativním slova smyslu.

Mladík italského jména sedl jednoho dne za své PC a naprogramoval hru Mummy Pac. Malý žlutý a nenažraný Pacman je neoriginálním hlavním hrdinou, takže rozebírat, co je náplní této freewarovky, je naprosto irelevantní. První, co nás po spuštění hry (bez nutnosti instalace) kladně naladí, je určitě grafika, se kterou si Pino Maiello celkem pohrál. Zvláště pak musím vyzdvihnout několik módů kvality zobrazení, které lze během hry interaktivně měnit dle potřeby (což se může vyplatit v případě obklíčení „huhuláky“ – pokud jedete na nejvyšší kvalitu zobrazení, pak náš Pacman je velmi pomalý, ale pokud přepnete na nejnižší, pak znatelně zrychlí a „huhuláci“ mají zásadní handicap). A také mne rozesmál schizofrenní chechot, který se ozývá v okamžiku likvidace Pacmana. Toliko klady, jež jsem chtěl tímto kreativně vyjádřit.

To, co sráží tento nadějný projektík do kolen, je absolutně nevybalancovaná obtížnost, u hry typu Pacman pak naprosto frustrující. Nepřipadám si sice jako hráč-superman, ale přece jen už mám ledascos za těch 20 let hraní za sebou. Co jsem však prožíval při hraní Mummy Pacmana, bylo opravdu herně nepřiměřené a mučivé. Musím říci, že stačilo jen upravit herní screen, ve kterém nemáte prakticky kam utéct, či zlehka doladit AI „huhuláků“, aby nebyli tak úchylně a drtivě reagující na každý pohyb Pacmana. Co na závěr? Suma sumárum, pokud nejste přemotivovaní lovci vítězství a chcete se jen odreagovat, pak se poohlédněte po jiném kousku.