Mario and Sonic Flash

Legendy arkád na sebe narazily v přímém souboji! Zajímá vás, která postavička je ta nejlepší a jejíž vlastnosti jsou v porovnání s „kolegy“ k ničemu? Tak dnešní hra je přesně pro vás, ale také pro všechny nadšence hopsaček!

Tak, jako se muži dělí na horňáky a dolňáky, tak jako se lidé rozdělují na bohaté a chudé, jako se fotbaloví fandové rozlišují na sparťany a ty ostatní, stejně tak se většina příznivců arkád, tak zvaných hopsaček rozděluje na příznivce a zastánce údržbáře a populárního Maria nebo fanoušky neméně proslaveného Sonica. Pokud zatím nevíte, do kterého tábora byste rádi zařadili sami sebe, nabízíme vám od Maria například Visual Mario nebo Mario a namátkou pár hříček se Sonicem v hlavní roli- tak například Sonic Chaos 2 a Sonic Quest. Tento souboj má však oproti výše jmenovaným jednu nespornou výhodu. Každý totiž může patřit do obou táborů zároveň. Pokud je taková situace právě u vás, vězte, že dnes vám přibude jedno velké dilema. V gamese, již vám právě představujeme, se totiž budete muset nevyhnutelně rozhodnout mezi čtyřmi slavnými charaktery a hrdiny skákaček. Dva již znáte, kteří jsou tedy oni další? Je to Miles Tales Power (jestli vám to nic neříká, je to jakási liška) a postavička velmi podobná Mariovi, Luigi.

Jak to celé probíhá, aneb o čem hra je? Na první pohled se jedná o klasickou smýkačku, jakých jsme již hráli nekonečná kvanta. Pestře vybarvený svět, veselá melodie, jež je až trapná svou optimističností a dětskou naivitou, a mezi tím se prohání hlavní hrdina, snaží se sbírat rozličné artefakty, lišící se od hry, a snažící se vyhnout se nepřátelům, popřípadě pádu do hlubin, který obvykle znamená game over. Před začátkem tohoto martyria (samozřejmě, že příjemného martyria) si ale budete muset zvolit mezi výše (ne)jmenovanými charaktery a s nimi a jejich rozdílnými vlastnostmi se pak vydáte na hon mincí a prstenů, což jsou ony artefakty v této hře. Opravdu je dobré si zjistit, která postavička co umí, protože někdy jsou rozdíly větší. Jindy spočívají zase jen v grafických efektech, což je sice pěkné, ale pro samotnou hru nikterak určující. Gameska je rozdělena na různé světy, jakmile dohrajete jeden, postupujete do dalšího atd. Ztvárněny jsou celkem dobře a pěkně, hra je svižná, zábavná. Někdy se dokonce stane, že bude potřeba si svůj postup trošku rozmyslet, což u podobných hříček zvykem rozhodně není. Avšak nečekejte něco na způsob adventurních zákysů, to opravdu ani náhodou. Co se týče ovládání, jde o klasický systém. Využijete hlavně kurzorové šipky, Shift pro skok a Control pro střelbu, pokud ji daný hrdina ovládá.

Nyní se podíváme na zoubek technickému zpracování Mario and Sonic Flash. Už jsem napsal, že herní svět je opět vyveden v pastelových barvách, jsme na to již zvyklí, ale mám dojem, že by stálo za to, aby autoři zapracovali už i na nějaké změně. Ne každého totiž baví prohánět se po dětsky vypadajícím světě. Celkovou grafickou úroveň bych označil za průměrnou, možná dokonce lehce podprůměrnou, přece jenom bychom v roce 2004 čekali už víc. Kamenem úrazu je ale hudba. Zmiňovaná naivní melodie totiž po pár minutách hraní přestane být naivní a začne být těžce otravnou. Je opravdu chybou, že k dispozici je pouze ona sama, takže se stále ve smyčce opakuje až do zblbnutí. Počítám, že většina hráčů, jež nemá sebetrapičské sklony (nebo že by většina tyto sklony měla? - autoři si to zjevně myslí), si zvuk velmi záhy vypne.

Zbývá už jen závěrečný verdikt. Nechtěl bych celou hru zatracovat jen pro její poměrně žalostnou technickou stránku, ale musím říct, že tak nějak nepřináší nic nového, je spíše do počtu. Těžko si ji vychutná někdo, kdo hledá skvělou a originální zábavu. Na druhou stranu je fakt, že kdo miluje smýkačky, bude zbožňovat i Mario and Sonic Flash. A pokud vážně máte dilema, že nevíte, kdo je lepší, zda Mario, Luigi nebo Sonic, zkuste hru a sami uvidíte. Příjemnou zábavu!