recenze
Lyle in Cube Sector
Lyle in Cube Sector má ovšem s těmito hrami společnou jen grafiku, autoři si vzali inspiraci z několika dalších her a nutno podotknout, že celému projektu to více než prospělo. Dost velkým zdrojem inspirace byl bezpochyby Metroid, což poznáte na vcelku zajímavých nepřátelích, kteří mimo jiné zde útočí z výšky. Dost mi také hra připomněly dvě hry ještě z dob Commodore C64, které se jmenovaly Game Over a Black Magic Tr. Obě měly právě s dnešním titulem dosti společného a shodou okolností patřily mezi mé oblíbené. Tolik k minulosti, vraťme se do přítomnosti. Lyle in Cube Sector totiž na svět přišlo před několika málo měsíci a oč tedy vlastně jde? V podstatě o nic více, než v ostatních hopsačkách. Ovládáte sympatického týpka a snažíte se překonat všechny nástrahy, které se vám postaví do cesty.
Velmi rychle si ale položíte jednu zásadní otázku. Kde máte zbraně? Odpověď zní velice jednoduše, nikde! Možná si teď říkáte, že své oponenty budete likvidovat pěkně ve stylu legendárního Maria, ovšem nenechte se zmýlit. Ve hře je naimplementován zcela odlišný systém. K likvidaci nepřátel budete moci využít všudypřítomné bedny, které budete moci zdvihnout nad svou hlavu a následně je odhodit, popř. odkopnout. Má to ovšem jeden malý háček. Než budete moci tato téměř kaskadérská čísla provádět, vše je potřeba nejprve se naučit. Zase si ale nemyslete, že budete trávit hodiny v nějaké virtuální posilovně a sledovat stav vaší staminy. V podstatě je potřeba mít jen štěstí a vyhledat bonus, který vám právě tyto schopnosti přinese a vy můžete jednak s již zmíněnýma bednami házet, či s postupem času je posouvat. Umožní vám to postup do dalších lokací, jež jsou vše, jen ne stereotypní.. Průběh vašeho putování pak můžete sledovat na malé mapě, kterou rovněž naleznete po několika krocích.
Nepřátelé jsou pak kapitolou sama pro sebe. Vtipní, útoční, no prostě nepřátelé, jak mají být. ;) Hratelnost je pak patřičně stylová. I když grafika není to, čím by se hra mohla chlubit, kupodivu jí to neškodí a v průběhu hry se prostě a jednoduše budete výborně bavit. Více už myslím není potřeba dodávat. Holdujete-li těmto hrám, pak bez váhání stahujte…
stáhnout hru
- „retro“ styl
- délka
- hratelnost
- pro někoho možná vizuální stránka
- později stereotyp
- vydáno:13.03.2006
- autor: Bogo47
- jazyk:en
- požadavky:PII, 64 MB RAM
- platforma:Windows
- status:Freeware
- zahráno:1399
- multiplayer:Pouze jeden hráč
- velikost:1.2MB
diskuze
cichlasoma | 10.04.07 v 09:52
souhlasim, skvělej kousek, ale mě osobně to neustálý vracení na první obrazovku, když člověka zabijou, příliš prudí...
Dr.Sid | 30.03.07 v 00:02
Super super super .. ted jsem to prosel cele podruhe (po delsi pauze) a ackoliv uz vim co a jak je to porad junda.
Zer0PoInT | 09.04.06 v 13:15
Uzasna hra, uzasna hudba, dokonala hratelnost. A hlavne, konecne som to dohral...
Triple T | 15.03.06 v 15:55
Souhlas s Undead. ;) Hudba je sice nejednotna, ale nektere stopy jsou skutecne skvele a obecne vsechny jsou citlive zasazene do svych prostredi.
Radek Tomášek: Zpusob likvidace nepratel je skutecne po vetsinu hry stejny. Nicmene tohle neni RPG, takze cloveku nic nebrani nepratele proste preskocit, i kdyz i niceni je tady vetsinou svizne.
Undead | 15.03.06 v 01:55
Souhlas s Triple T. Vynikajici hra. Jakozto clovek pamatujici plosinovky na 8-bitech jsem chrochtal blahem. Rozhodne mi to neprislo stereotypni, prave naopak. Do plusu bych dal jeste vynikajici hudbu, kterou autor sice neslozil, ale po tarantinovsku provedl opravdu povedeny vyber modu ve stylu "chiptunes".
Radek Tomášek | 14.03.06 v 20:45
Stereotypem nemyslim, ze se opakuje prostredi, nepratele, ale prislo mi, ze po nejakem case uz ta likvidace nepratel tolik nenadchne. Nejen proto, ze dochazi k jejich respawnu, kdyz se hrac vrati na predchozi obrazovku a zase zpatky, ale proste likvidace se po nejakem case z meho pohledu stane trochu vsedni, protoze tech zpusobu zase az tolik neni...Hra to je ale skvela...
Triple T | 13.03.06 v 16:09
>- později stereotyp
Zajimave, ja jsem na stereotyp _velice_ citlivy, pritom u tehle hry jsem nic takoveho nezaznamenal (nejspis proto, ze nelinearni "exploring" gameplay ve stylu Metroida dokaze ve spojeni s inovativnimi prvky/schopnostmi stereotyp pomerne ucinne eliminovat).