Luigi's Big Adventure

Další, ale možná méně známý hrdina hopsaček, Luigi, vás zve, abyste s ním prožili jeho velké dobrodružství! Čeká vás klasická skákací arkáda plná zvířecích nepřátel, překážek, mincí a na závěr vysvobození své milé!

Luigi patří, stejně jako Mario a Sonic, zřejmě do již legendárního klubu nepřekonatelných postaviček, jejichž sláva a obliba už bude jen těžko někým ohrožena. Proto se shledáváme delší dobu s tím, že než by někdo vymýšlel nové postavičky, raději svou hru postaví na základech, jež zaručují úspěch (pokud to samozřejmě nebude hra vyloženě odfláknutá). Stačí angažovat jednoho ze zmíněných hrdinů, vytvořit scénář, ten zasadit do nějakého příběhu a udělat pár misí v klasickém hávu. Někdy se autoři rozhodnou pojistit úspěch své hry tak, že všechny postavičky implementují do jediné gamesy, to je příklad nedávno u nás vydaného Super Mario and Sonic Flash.

Luigi´s Big Adventure zapadá velmi přesně do nastíněného schématu. Příběh je tradičně velmi dojemný a srdcervoucí, bohužel už trochu ohraný. Browser unesl Peach a vy se vypravujete ji zachránit. Mario by vám jako svému příteli sice mohl pomoci, ale byla by to pak konkurence v boji o srdce Peach, takže tuto možnost ihned zavrhujete a na nebezpečnou cestu se vydáváte sám. Od tohoto momentu se vše začíná odvíjet tak, jak jsme to již viděli sto a jedenkrát. Postupně projdete šest normálních úrovní, odblokujete si tak tři tajné a jednu jako bonus. Sám autor uvádí, že tuhle menší hříčku lze dohrát do šedesáti minut. Nejdůležitější ale není přece jenom délka a samotné dohrání, jako samotné hopsání po imaginárním světě a jeho obtížnost. Ta není nikterak velká. Stačí intuitivně hopsat dál a dál, nejsou zde žádné slepé uličky, budete vedeni za ručičku až k cíli. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vás, protože jsem se shledal jak s názorem, že bloudění zbytečně protahuje herní čas, tak s míněním přesně opačným. Naopak musím říct, že mi nevyhovoval design jednotlivých misí.

Několikrát jste s Luigim donuceni vyskákat po tyčích až někam do nebeských výšin- a to jen proto, abyste záhy zase slaňovali dolů. Pochopil bych, kdyby bylo třeba nahoře splnit nějaký úkol, sebrat nějaký důležitý předmět, ale to zde opravdu není. Jinak se jedná o celkem průměrně provedenou skákačku, která si na vás nepřichystala nic nového, zůstává pouze u osvědčených receptů. Musíte se vyhýbat včelám, žravým rybkám a podobné havěti, kterou nemůžete zlikvidovat naskočením na ni. To bývá také někdy zajímavé, když stvůrky jako dinosaur chodí velmi rychle na středně krátké „trati“ a vy na ně chcete naskočit, musíte si vyhlédnout ten pravý okamžik, protože o momentík později jsou nepřátelé zase jinde a vy se v tom lepším případě nestrefíte, nebo v tom horším dopadnete těsně před ně. Tím se dostávám k otázce životů, jichž máte celkem tři. Po jejich vyplýtvaní hra končí, pokud ztratíte život během mise, začínáte ji od začátku. K ovládání nic říkat nemusím, používají se kurzorové šipky a pro skok mezerník.

A nyní obávaná kategorie většiny her, tedy technické zpracování. Grafika, jak si ji můžete prohlédnout na přiložených obrázcích, není nijak slavná. Působí již velmi zastarale a zoufale by potřebovala inovovat. Barevně je sladěna typicky mariovsky, asi víte, co od toho můžete čekat. Pestré barvy, naivní provedení. Opravdu by to ale chtělo inovovat. Doprovodná melodie je příšerná. Velmi si rozumí svou vlastní naivitou s grafikou, ale je to opravdu děs běs. Něco takového by člověk čekal možná ve vysílání pro děti, ale ne ve hře, jež má tak širokou hráčskou základnu.

Když bych měl porovnávat Luigi's Big Adventure s dalšími hříčkami typu Mario, patří jednoznačně do horšího průměru. Mě osobně nezaujala téměř vůbec, je taková trošku, autor promine, o ničem. Někdo chtěl udělat gamesu se známou postavičku, tak to nazdařbůh naplácal a takhle to dopadlo. Výsledek si sami můžete vyzkoušet!