Insomnia

Tento typ her v sobě musí mít nějaký nápad, něco vtipného navíc. Jinak se vám totiž lehce stane, že onen titul vás nebude bavit a nenajdete v něm to kouzlo. V případě Insomnie je vše v naprostém pořádku. Nekonečné skákání po plošinkách rozhodně není záležitostí na pár minut.

Délka hraní se odvíjí především od vašich pevných nervů a odolnosti vůči vzteku řekněme. Opravdu jsem v této hře zpočátku neměl vřelý vztah a přišla mi až trapně jednoduchá. Mýlím se poměrně často, ale až do takové míry…

Skákejte! Od první vteřiny budete hopsat po různých plošinkách cestou vzhůru. Cest je několik a je jen na vás, který výběžek, stupínek nebo žebřík si vyberete. Avšak nepřeceňujte sílu stehen a odraz vašeho hrdiny. Ten taky nedokáže skočit kamkoli. Pokud je pod vámi v okamžiku dopadu ještě nějaká pevná zem, můžete se pokusit situaci zachránit a zkusit vše znovu ze stejného místa. Většinou už ale druhou možnost nedostanete a jste takříkajíc kaput. Hra vás automatický odkáže n jiné místo ve hře a pokračujete dál. Až tak kolem desátého pokusu zjistíte, že tady už jste jednou byli a přesně tady vám to také posledně nevyšlo. Nestačí ale jen přesně hopkat a mít jakous takous představu o cestě vzhůru (tu stejně mít nebudete, nebojte…). Důležité je také sbírat různá kafíčka, energetické nápoje a studenou vodu. Proč? Hrací plocha je osvětlována proudem světla, které pomalu pohasíná a vy za chvíli nevidíte de facto nic ve svém okolí. Takový elektrický šok nebo sklenice studené vody (v rámci hry, nikoli ve skutečnosti) vás opět proberou, vy uvidíte vše potřebné a i vaše postava svým pohybem ožije.

Životů máte nekonečné množství, jelikož interval opakování je, u nás nešikovnějších, i několik vteřin. Chce to tedy přesnou ruku, ale hlavně trpělivost.