Huu Baku

Gravitační hrátky jsou základem několika her nejen z dob minulých. Planetární přitažlivost v asijském kousku Huu Baku nás motivuje létat s raketou tak, abychom si nenatloukli nos při tvrdém dopadu a zároveň se snažili zničit co nejvíce emzáků. Vzhůru do boje!

16-bitové konzole svého času významně ovlivnily chod herních dějin směrem kupředu. Dnešní hra Huu Baku z asijských luhů a hájů jako by jim z oka vypadla.

Představme si klasickou střílečku s raketou. Věc je to jednoduchá, triviální, ba k inovacím z prvního pohledu nevybízející, ale to by to nesměli být asiaté, aby tento typ her něčím originálním neokořenili a obecně nevylepšili. Nejinak tomu je i v tomto případě. Ovládáme baculatou raketku, jejíž pohyb je znatelně ovlivňován gravitačním polem planety, nad kterou se pohybuje. Jinými slovy padáme a padáme, a pokud včas nepřidáme stisknutím tlačítka trochu šťávy do motoru, pak si fatálně natlučeme rypáček a hra končí. Aby výše uvedený úkon nebyl zase tak jednoduchý, musíme během letu plnit určité úkoly, neboť Huu Baku je rozdělena do jednotlivých misí s jasným zadáním – zničit to a to a to. Budiž – házíme tedy bomby na vybrané cíle a snažíme se uniknout z dosahu jejich raket, což by ještě šlo, ale i tak už v tomto okamžiku začnou mít někteří pařani problém misi „ukočírovat“. No a tím hlavním a nejtvrdším oříškem ve hře je fakt, že máme omezený přísun paliva za letu. Což znamená, že pokud držíme v jednom kuse tlačítko vhánějící šťávu do motoru, pak motor částečně zavaříme a letíme „vzhůru dolů“ nabít si kokos. Pokud jde o grafiku, pak je ucházející, zvukové efekty jsou prima, nicméně hudbu jsem ve hře nezaslechl.

Huu Baku je čerstvý vítr mezi hrami z hlediska originality. Z hlediska hratelnosti může sice mnohé namotivovat k maximálním výkonům, nicméně průměrného hráče díky obtížnosti zřejmě odradí.