Humphrey

Pomozte filmové hvězdě odlákat dotěrné fanoušky a zároveň jí natřete podlahu. Tak přesně tyto dva úkoly vás budou provázet po celou hru, kde o zábavu a zároveň napětí rozhodně nebude nouze. Troufnete si tedy na tento nelehký úkol?

Svět je krásné místo, řeknou si mnozí. Žije v něm spousta lidí, tak proč se jen trošičku nezviditelnit? Cestiček, jak tohle provést, je spousta, ale jednou z těch lepších je prosadit se v showbusinessu a stát se v něm hvězdou. Někdo preferuje zpěv a vidina stát se pravou hudební superstar je pro něj nadevše. Jiní se zase rádi předvádějí na tanečních parketech, kde pěkně tancují do rytmu. Velmi vzrušující může být ale kariéra filmového herce, neboť popularita je zaručena, a to i na dlouhou dobu dopředu. Právě touto cestou se vydal i náš hlavní hrdina, sympatický týpek Humphrey. Než si ale o jeho příběhu povíme trošku více, rád bych zmínil, že je na světě déle, než mnozí z vás tuší, neboť dnešní hra je pouze remake stejnojmenné hry, jež zdobila osmibitové počítače koncem osmdesátých let. Tu měl na svědomí jistý Jorge Granados a právě tohoto původního počinu si všiml Ignacio Perez Gil, jenž si na svá bedra vzal práci na dnešním titulu. Na závěr tohoto úvodu bych už jen tedy rád dodal, že Ignacio je členem skupiny říkající si Retrospec, díky níž světlo světa spatřila další výborná předělávka jménem Head Over Heels. Úvodem jsem myslím řekl vše podstatné, nyní mi dovolte, abych vám dopověděl samotný příběh hry.

Ten se bude točit okolo již zmíněného hrdiny, který se rozhodl stát filmovou megastar v roce 2454. Jakožto herec podobného kalibru má samozřejmě spoustu fanoušků. Ti ho bohužel pronásledovali na každém kroku, proto se sympatický Humphrey rozhodl usadil na vzdáleném a hlavně na utajeném místě v galaxii, kde by si mohl pěkně v klidu užívat chvíle klidu a pohody. Bohužel i tam ho jeho fanoušci našli, a tak bylo zapotřebí s tím něco udělat a nepřipustit si je k tělu. Prioritou bylo ale zařídit si dům, zejména vymalovat podlahu, která byla bohužel ne zcela dle představ herce. Tak asi takhle nějak by šel ve stručnosti charakterizovat příběh hry. A jak to vše dopadne bude záležet pochopitelně na vás a hlavně na vaší šikovnosti. Příběh je jedna věc, samotný princip ale věc druhá. Dovolte mi proto, abych právě tuhle část nějakým smysluplným způsobem charakterizoval. Po spuštění a následném proklikání se skrz menu se ocitáte v malé, nenápadně vyhlížející lokaci v kůži již zmíněné postavy a kolem vás jsou kromě černočerného vesmíru také barevné zdi. Pokud se zadíváte trochu pozorněji na herní obrazovku, můžete si všimnout poměrně tmavého podkladu, což pro vás ostatně bude klíčové, neboť vy musíte tuto podlahu, složenou z mnoha kostek, přetřít na oranžovou barvu. Přesný počet vidíte v pravé dolní části, v té levé naopak můžete spatřit počet životů, kterých na počátku máte k dispozici celkem 5. Možná někomu může připadat, že jich je nějak hodně, ale můžete mi věřit, jakmile uděláte několik málo kroků, poznáte pravý opak. Narazíte totiž na váš „věrný“ klub fanoušků – v tomhle případě nepřátel, kteří ale prozatím nejdou žádným způsobem zneškodnit. Jedinou záchranou je přeskočit tyto jedince a získat tak na chvilku pocit bezpečí, neboť stačí i letmý dotyk s těmito protivníky a bez milosti se můžete loučit s jedním ze svých virtuálních životů! Mnohem důležitější ale je, že s každým vaším krokem se bude zbarvovat podlaha a bude se tak přibližovat i vítězství v dané úrovni.

Bohužel velmi rychle zjistíte, že neposlušní fanoušci nebudou váš jediný problém. Po několika krocích totiž narazíte i na překážky, které jsou zde v několika formách. Jedná se vždy o objekty, jež jsou umístěné na již zmíněné podlaze. Jejich účinek pocítíte ihned. Základní překážkou je elektrická bariéra. Pokud na ni spadnete při seskoku nebo o ni nějakým jiným způsobem zavadíte, pak se automaticky můžete loučit se životem. V některých misích ale budete mít díky tlačítku „off“ možnost na několik sekund tuto zábranu vypnout, takže toho určitě využijte. Další a zároveň poslední skupinu překážek tvoří pasti, kam patří dva objekty, které poznáte snadno díky nápisům „Bom“ a „No Pisar“. Co bude znamenat prvně jmenovaný, vám jistě nemusím nějak zvlášť zdůrazňovat. Dostanete-li se do jeho bezprostřední blízkosti, pak vás bleskově obklopí hromada výbušnin a vám nezbude nic jiného, než je přeskočit, pokusit se utéct co nejdále a doufat, že vás výbuch nezasáhne, což se ne vždy podaří, a vy tak bohužel opět přijdete o jeden ze svých životů. V případě byť jen letmého dotyku pasti „No Pisar“ počítejte s tím, že část natřené podlahy se změní na původní barvu, což nepotěší, ale musíte být připraveni na nejhorší, protože někdy není jiná možnost, než na tyto pasti vstoupit. Po těchto nástrahách už ale v levelu můžete narazit pouze na pomůcky. Nebudu zde jmenovat všechny, ale rád bych zmínil takovou skleničku společně s lahvičkou. Pokud totiž v některé z úrovní narazíte na tyto dva bonusy a budete je mít ve svém vlastnictví (a je úplně jedno, v jakém pořadí je seberete), pak se na jistou chvíli můžete cítit nepřemožitelní, neboť pouze tímto způsobem se můžete zbavit svých fanoušků. Bohužel se v levelech nachází ještě jeden typ nepřítele. Jedná se o létavce, který bohužel do vašeho fanklubu nepatří. Zasáhnout vás může pouze ve vzduchu a pozor, zmíněný bonus na něj neplatí! Užitečná je rovněž i přenosná plošina. Stačí na ni vstoupit a stisknout příslušnou kurzorovou klávesu. Velmi rychle tak budete dopraveni na vzdálenější místo, což je mnohem rychlejší a hlavně bezpečnější, než se tam pokoušet skákat ;). Za vaše snažení jste samozřejmě obdarovávání bodíky. Pokud náhodou přijdete o všechny vaše životy, pak automaticky končíte. Budete-li ale šikovnější a „natřete“ celou podlahu, pak postupujete do další úrovně, kde musíte od začátku předvést, co ve vás je. V průběhu se hra ukládá, v případě neúspěchu tedy začínáte v posledním dokončeném levelu.

Samozřejmě pouze za předpokladu, že si při spouštění zvolíte stejnou obtížnost, na jaké jste hráli naposledy. Volit totiž můžete ze dvou možností – Normal a Easy a žádným běžným způsobem nemůžete tyto obtížnosti kombinovat. Dostanete-li se třeba na obtížnosti Normal do páté úrovně a při dalším spuštění zvolíte Easy, bude bohužel muset začít od začátku. Docela mě překvapila i volba jazyka. K dispozici je zde angličtina a španělština a v menu to je vyřešeno tak, že vidíte světové autory. Pokud zvolíte Cervantese, pak můžete počítat se španělštinou, padne-li ale volba na Shakespeara, pak naopak s angličtinou. Co se týče technického zpracování, tak zde si autoři zaslouží pochvalu. Začnu tradiční vizuální stránkou, jež je zvládnutá velice dobře, stejně jako oblast audio zpracování. Mám-li to nějak uzavřít, pak vězte, že tvůrci opět dokázali, že i z několika let staré hry lze udělat ještě lepší kousek. Máte-li tedy rádi arkády, pak rozhodně stahujte. Je o co stát! Já jen doufám, že i v budoucnu se dočkáme dalších podobných her ;).