Human Cannonball

Střílení z kanónů není nic neobvyklého. Střílení lidí z kanónu už je trošku mimo normál. Ale střílení lidí přes 100 metrů vysoký mrakodrap do bazénku o průměru 3 metry, to už je perverznost. A přesně toto děláte v této hře.

Jak už jsem psal v dřívějších recenzích či v infu, sportu nijak výrazně neholduji. Ovšem které sporty mě zaručeně baví a zajímají, jsou ty extrémní. Seskok s padákem, horolezectví či podobně ztřeštěné kousky mě přímo ohromují a v budoucnu bych se jim i rád věnoval. Avšak zatím jsem žádný simulátor horolezectví či seskoku s padákem neobjevil, a proto se musím spokojit se sporty, které už ani nejsou sporty, ale spíše hazardem s vlastním životem. V Human Cannonball jde o hazard především a řekněme si na rovinu, většinou končíte jako mrtvý, krvavý flek na zdi a ne jako pracháč v nablýskaném autě.

Abych se tedy konečně dostal k recenzi, váš hrdina je náturou sebevrah, nebo přinejmenším masochista. Narve se totiž do kanónu a čeká, až ho vy odpálíte přes střechu mrakodrapu přímo doprostřed bazénu či žíněnky. Váš hrdina čeká odhodlaně v kanónu, který se pro stížení situace sám od sebe pohybuje ve vertikálním směru a vy pomocí klávesy Ctrl určujete sílu, s jakou svého hrdinu odpálíte. Jakmile všechno nastavíte a kanón je pod správným úhlem, zmáčknete mezerník a sledujete, většinou nepěkný osud vašeho sebevraha. Pokud se zadaří, váš sebevrah dopadne na žíněnky a obecenstvo zatleská. Většinou ale končíte jako krvavý flek na zdi či zemi a obecenstvo si zhnuseně odfrkne. Ve hře jsou 4 úrovně, na každou máte tři pokusy a postupujete do další, která je odlišná od té předchozí. V druhé misi musíte proletět obroučkou na špičce mrakodrapu a hladce přistát. V další misi nad vaším kanónem létá vrtulník a vy z jeho paluby musíte vzít medvídka a zase hladce přistát. Nemusím snad dodávat, že kontakt s vrtulí vám zajistí letenku na všechny světové strany. A v módu posledním musíte přeskočit mrakodrap, odrazit se od žíněnky co leží na ulici na žíněnku co visí z mrakodrapu a dopadnout na další žíněnku. Všechny mise jsou obzvláště těžké a jejich překonání vám zabere i půl hodiny.

Grafické zpracování je více než dostačující, kompletně ve 2D grafice. Vaše skoky doprovází téměř cirkusácká hudba. Zvuky jsou taky pěkné, obecenstvo tají dech, když se vystřelíte, jásá, když dopadnete do měkkého, bučí, když se s mlasknutím rozplácnete o zeď. Zpočátku se budete bavit vlastní zvrhlostí, kdy schválně budete střílet panáčka do zdi, abyste viděli, jak se rozletí. Později vám ovšem už nestačí ani toto, a tak přijde rychlá odinstalace. Bohužel.