Helillom planet

Hodně z nás si myslelo, že se hry postavené na prastarém principu Manic Minera už asi nedočká. A ejhle! Vybalancovaná hratelnost panáčka v Helillom planet vás přesvědčí o opaku. Jump, jumping, happening.

Abych dlouho neotálel - jak již bylo v úvodníku naznačeno, tato jednoduše vypadající plošinovka, která se na první pohled nijak nevymyká z freeware průměru, se během hraní stává herní lahůdkou. Kdo z nás si mohl v dřevních herních dobách zahrát na ZX Spectru pilotní skákačku Manic Miner, mi určitě dá při srovnání za pravdu.

Tato hra má vlastní prolog, který vám lehce modifikovaný právě teď zprostředkuji. Naše kolonie na nejmenované planetě byla napadena, posléze dobyta cizími vetřelci a "odcestována" na planetu zvoucí se Helillom. Jak už to u prologů bývá, musí vždy obsahovat pozitivní prvek zvaný naděje. Obyvatelé naší kolonie tedy z části přežili, a ačkoli byli zotročeni děsivou prací v dolech na těžbu alfa-gemů, myšlenku na svou záchranu rozhodně nehodili za hlavu. Ostatně, komu by se to také líbilo, kutat od rána do noci pod bičíkem amorfního aliena... Alfa-gemy jsou v této hře zdrojem planetární energie a jsou po vytěžení a důkladné kontrole ihned odeslány koráby na další planety obsazené vetřelci. I když naši kolonisté vlastní ukryté galaktické vesmírné lodě, nemají pro ně dostatek energetických zdrojů, tedy alfa-gemů, nutných k návratu na mateřskou planetu. Náš hlavní hrdina (protože jsem nikde nenalezl jeho jméno, laškovně jsem ho pomenoval "pupík") je původním povoláním žoldák a napravený zloděj, takže má nejlepší předpoklad stát se univerzálním zachráncem. Toho si povšimli starší z kolonistů a stanovili jej ve všeobecné shodě hledačem a "dodavatelem" ukradených alfa-gemů. Tento dobře hlídaný zdroj energie je však ve hře velmi šumně rozeset po jednotlivých planetárních úrovních za účasti celkem dotěrných alienů, takže náš "pupík" je musí osobně všechny tak nějak proskákat a posbírat, co se dá.

Na každé ze sedmi planet na nás čeká sedm levelů, které se prostě a jednoduše skládají z plošin a......vetřelců. Grafika - snad kromě hezkého pozadí - je jednoduchá, až prostá. "Pupík" vždy vystoupí ze svého talířku a už si to pádí sbírat jednotlivé alfa-gemy pomocí triviálních pohybů doleva - doprava - nahoru, přičemž mu autor hry Gerardo Prieto dal ještě do vínku možnost střelby v případě napadení vetřelci. V okamžiku, kdy se nám podaří proskotačit celou herní obrazovku, posbírat alfa-gemy a nekoupit jednu "vetřeleckou" kuli do kožichu, otevře se kdesi nahoře teleport, díky kterému se posouváme dál a dál. I když se nejedná o nijak světoborný herní princip, jedeme spolu s "pupíkem" tímto způsobem jedním levelem za druhým jako mašinky. No a když vše posbíráme a šťastně odevzdáme shromážděné alfa-gemy, můžeme si spolu s kolonisty vychutnat zasloužený odpočinek bez řetězů kolem zápěstí.

Stejně, jako se mnoho autorů (například režisérů filmů) neustále pokouší o "něco", co bude mít duši, zaujme a dá přitom lidem nějaké vyšší poselství, také i tisíce herních vývojářů sní o vytvoření ideální - skvělé - boží - hry. Valná vetšina z nich však zaměňuje to nejdůležitější - tedy hratelnost - za expresivní grafiku, 6-ti kanálový zvuk či jiné kudrlinky. V Helillom planet a vůbec v tomto typu her určitě nejde o grafiku, nedej bože o tuny textur a maximalizaci fps. Jde o to se odreagovat, být motivován touhou hru dohrát a vůbec, cítit se s ní dobře. A já jsem se při hraní tohoto freeware kousku cítil skvěle.