FX-Zacman

Pacman je opravdová legenda, které není rovno. Malá žlutá koule už je tu s námi hezkých pár let a přesto jí zub času ještě nic neukousl z krásy. Z toho však pramení závist konkurence, která se snaží... kopírovat, jak jinak.

Co je dobré, toho by mělo být hodně. Alespoň tak mi to říkávala babička, která ovšem nebyla zasvěcena do problematiky freewarových her. Ano, správně tušíte, že je řeč o originalitě. Stačí přece tak trochu – vymyslet něco, co nikde jinde není... FX-Zacman je však přesně tím případem hry, která sází na osvědčený koncept a je jen „další v řadě“.

Předlohou se v tomto případě stal slavný Pacman. Podoba je zřetelná už na první pohled; hlavní hrdina je stejně kulatý a ani k té žluté nemá daleko. Jeho úkol je také stejný: vysbírat v každém levelu potřebné předměty a vyhnout se při tom dotěrným nepřátelům, kteří se jej budou snažit připravit o krk. Hratelnosti prakticky není co vyčítat. Levely se dynamicky mění, přibývá nepřátel i předmětů a čtyři stupně obtížnosti jsou zárukou toho, že jakmile se vám začne zdát dění na obrazovce nudné, stačí přihodit do kotle a hned se vše v lepší obrátí. Za vyzdvihnutí také stojí malé rozlišení hry. Nebudu v tomto případě ovšem nadávat, jak by se očekávalo, ale právě naopak. I když to autor asi původně nezamýšlel, malé okénko dodává FX-Zacmanovi alespoň minimální punc výjimečnosti. Co mám konkrétně namysli? S menší herní plochou se zmenšil také dohled. Každý hrdinův krok je tedy mnohem větší risk, a proto je nutné vážit cestu do každé uličky.

To, co hra získává na hratelnosti, ztrácí otřesnou grafikou. Nebojím se říci, že se vám při pohledu na ni bude zvedat žaludek. Argument s povedenou hratelností se bohužel tentokrát použít nedá; jde totiž o klasického Pacmana v bledě modrém – jediná (navíc pravděpodobně nechtěná) „novinka“ ještě skvělou hru nedělá. To ovšem neznamená, že by FX-Zacman nestál za pokus.