Eierjagd

Přesuňte se do nádherné přírody, která se rozprostírá pod bavorskými Alpami ... A s krásným výhledem na velehory se chopte koše a jděte nasbírat vejce! Ale pozor, nebudou to jen vejce, na co narazíte...

Kdo alespoň trochu vládne jazykem našich západních sousedů, velmi snadno si odvodí, že dnes se půjde na lov vajec. Říkám-li lov, je to jen otrocký překlad. Vejce se totiž budou chytat. Ano, čas od času se mezi hrami objeví nějaká, která je svým námětem poměrně netradiční. (Nyní si pod pojmem netradiční představuji, že to není například jeden z klonů Maria apod.) A existují dvě možnosti. Buďto je netradičnost výhodou, to když je celé dílko zpracované dobře a najde si své příznivce, anebo se jedná o prostoduchost, která se zdá být celkem k ničemu. Úplně to nejhorší, co může nastat, je, když se někdo takový nepovedený pokus snaží následovat. Nechci tím říct, že Eierjagd je přímo prototypem takové hry, nicméně má k tomu velmi blízko.

Nejdříve vám řeknu, oč jde, abyste si mohli sami tuto situaci představit. Ocitáte se kdesi v alpském podhůří v roli typického bavorského sedláka, který kromě jiných zvířat chová také slepice. Protože než milé slípky skončí v polévce, popřípadě v omáčce, snášejí vejce, je potřeba tato vejce sbírat. No a nyní sedí pět slepic na hřadu a vy, jakožto personifikovaný koš, pod nimi máte pobíhat a sbírat to, co spadne dolů. Samozřejmě, že vám jde hlavně o vejce. Za každé obyčejné vajíčko, které chytíte do koše, se vám přičte jeden bodík. Jenže nejsou to jen obyčejná vajíčka, na něž narazíte. Padají také stříbrná a zlatá, jejichž sebrání je též adekvátně ohodnoceno. Ovšem, aby to nebylo zase tak úplně lehké, slípky mezi vejce občas přimíchají i trus, který ale není příliš žádoucí mít v koši, proto je nutné se mu vyhnout. Za každý chycený kus trusu se vám z bodového konta odečte plných deset bodů. Umíte si jistě představit, že ten, kdo se bude jen dívat, zda něco neletí a dolů a ihned bude připraven vše chytit, to bude mít těžké. Je opravdu důležité dát si pozor na to, aby člověk chytal jen vhodné věci. I tak se vám ale zcela jistě, než se do toho plně dostanete, nejednou stane, že si nějaké to lejno odchytnete, ale co se dá dělat.

Ano, nezní to zas až tak příšerně, ani to tak příšerné není, jak by si člověk pomyslil. Jde jen o to, že podobných her a hříček jsme už měli dost, a jediné, co se mění, je prostředí. Po delším hraní se tak dostaví značně vysoká míra stereotypu. Naštěstí je vše vyřešeno alespoň tak, že na ten „lov“ máte k dispozici pouze 60 vteřin. Je to velmi dobře zvolená hranice, více už by bylo smrtelné, méně zase příliš málo na nápravu případných omylů při sběru vajec. Svůj výsledek, pokud ho budete považovat za rekordní, můžete klidně zapsat na internet. To je například vychytávka, která hratelnost přece jenom určitou měrou zvyšuje. Vše se odehrává na jediné obrazovce, ta je graficky zpracována dosti průměrně, byť ne nejhůř. Kdo miluje zvuky slepic, určitě si užije (a pokud by to nestačilo, stačí si vyzkoušet ještě hříčku Shikun). Jinak vás nečeká žádné překvapení, ani příjemné, ani nepříjemné. Eierjagd zapadá do průměrných vod německé freewarové produkce, která se v poslední době, vypadá to, už na výsluní neohřává. Kéž by se objevil nějaký nový hit. Eierjagd jím v žádném případě nebude, to se na mě nesmí autoři zlobit. A ještě malé info pro příznivce všech možných "jagdů". Pokud byste chtěli vyzkoušet ještě další, zkuste třeba Tempeljagd, Schafjagd nebo Hasenjagd. Příjemnou zábavu!