DX Ball 2

Druhý díl úspěšné variace klasického akranoidu dokazuje, jaké množství zábavy lze vymáčknout z tak na první pohled „nudné“ hry. Tento remake si vás prostě buď jednou provždy získá, nebo jej zatratíte. Čtěte dál, je o čem…

Po prvním díle DX-Ballu jsem s dostatečným přesvědčením pokládal jednu velkou herní kapitolu na poli inovace za uzavřenou. Ta kapitolka se nazývala Arkanoid (Arkanoid Win32, Arkanoid 32) a já měl poměrně dost argumentů pro to, že byť vývojáři občas mají pár dobrých nápadů, tak pramen zlepšování a vychytávání mušek musí jednoho dne pomalu vyschnout a kolotoč inovací se zastaví. Ve stejnou situaci jsem věřil i u zmíněného arkanoidu a DX-Ball byla pro mě konečná stanice možného vývoje. To jsem však ještě netušil, co se chystá: DX-Ball2...

Po otevření a krátkém seznámení s ovládacími prvky, které jsou omezeny na jednoduché pohyby myší, jsem se s chutí pustil do soupeření s míčkem a zemskou gravitací. A byl jsem opět šťastný! Jako u prvního DX-ballu mě hra vtáhla do sebe a já byl na několik minut ztracen ve víru Newtonovo zákona o akci a reakci. Věřím, že teď si většina z vás, kteří se prokousali přes prvních tisíc znaků až sem, ťuká na čelo a uvažuje, jaký název asi nese moje úchylka, ale pravda je taková, že DX-ball je přímo sžíravě hratelný. Myslet si, že to je další z nudných arkanoidů je jako předpokládat, že Moorhuhn je stejný jako Pie Bill Gates. V prvé řadě čekejte výrazné rozšíření herní plochy a tudíž mnohem více kostiček, které čekají na zbourání. To vám ulehčí řada upgradů, jež mají za úkol uvést výchozí herní možnosti do vyšších sfér.

Mezi klasiku patří prodloužení vaší destičky, která se může zvětšit až třikrát (což znamená, že zabere takřka polovinu celé obrazovky), střílení destičky, zdvojení míčku nebo získání života navíc. Novinkami jsou kupříkladu „rozmnožení“ míčku, které však není omezeno pouze na dva klony, nýbrž až na 16 míčků, což je rajská hudba pro všechny milovníky rychlých reflexů. Mezi další patří zvětšování míčku, jeho zmenšování, zastavování míčku na plošince, „ohnivé míčky“, které vyruší víc destiček vedle sebe, odstranění speciálních cihel, zpomalení letu míčku, zrychlení letu míčku, průlet skrz zdi a tak dále a tak dále. A co je nejlepší, všechny vyjmenované inovace se navíc libovolně kombinují, což vytváří přímo nespočet možností. Může se vám tedy stát, že po pár dobrých obratech máte na ploše obrazovky 16 obrovských míčků, z nichž každý letí přímo ďábelskou rychlostí a přitom se zastavují pro další odpálení – fantazii se meze nekladou.

Posledním srovnávacím kritériem pro hodnocení je už tradičně grafika a zvuky. Grafika od prvního dílu příliš vylepšení nedoznala, což je menší šrám na jinak dokonalé hře a co se týče zvuků, tak by také mohly být o trochu lepší, ale naštěstí tyto dva zápory zakrývá stále skvělá hratelnost, o které jsem myslím napsal už dost a zbývá říct poslední: vyzkoušejte si to sami a uvidíte!