Demonica

Ponořit se do naprosté tmy a kdesi v hlubinách hledat tajemné runy. Proč? No, zase nemůžete vědět všechno J a myslím, že ani samotná hra nemá nějakou výraznou významovou stránku. Vyzkoušejte si ji sami a užijte si především celkovou atmosféru.

Dnešní titul je pro mě trochu záhadný. Nejenom principem a hratelností, ale tak nějak celkově. Dokonce jsem se snažil najít určité filosofické stanovisko (a podařilo se, nicméně chápu, že to sem úplně nepatří), takže raději k samotné hře.

Ovládáte jakousi tryskovou kouli, která se pohybuje jedním obřím levelem. Okolní prostředí je v naprosté tmě a k orientaci vám poslouží pouze paprsek světla vycházející z onoho podivného zařízení, které ovládáte, a to myší. Připravte se na to, že cesty jsou hodně klikaté, ostře řezané a často větvené, což znamená jednak lehkou zmatenost a jednak si musíte dávat pozor na nárazy do okolních stěn, protože rozbijete-li vaši kouli, hra nekompromisně končí. „Vtipné“ je to, že míru poškození nevidíte na žádném ukazateli, avšak alespoň nějakou představu o poškození lze získat z míry červeného zabarvení uvnitř koule. Proplouvání vzduchem v terénu je ta lehčí část. V okamžiku, kdy najdete velký balvan a připoutáte jej k sobě, cesta zpět k portálu, místo, kam máte za úkol všechny ty šutry přepravit, je s tímto závažím hned obtížnější. Co vám může pomoci jsou jakási světýlka, která když seberete, váš kulatý přístroj se částečně opraví.

Poněkud mi zde schází příběh. Rád bych věděl, proč se tahat s kamením sem a tam. Na druhou stranu si mě hra získala svou atmosférou a tajemnou hudbou.