Christmas Bound

Christmas Bound je vskutku bizardní hrou. Nad originálností námětu by asi šlo s úspěchem pochybovat, ale jde tady o jinou věc – podle názvu by se vám mohlo zdát, že se jedná o hru vánoční. Věřte, či ne, není tomu tak!

S hrami, které si zakládají na vánočním motivu, se v poslední době doslova a do písmene roztrhl pytel. (Že by to bylo tím, že je po Vánocích? :-) Po Weihnacht 2004 se konečně dočkali i fandové logických počinů. Přichází Christmas Bound, který ovšem zcela nelogicky (ačkoli se jedná o hru logickou) vánoční námět opomíjí, důvodem čehož je průměrnost. To by nebyl takový problém, průměrné hry jsou přece lepší, než ty podprůměrné, jenže záleží na tom, jak si to vyložíte. Pesimista by asi řekl, že by mohlo být i hůře, ale raději se držme starého dobrého „mohlo by být i líp“. Jak jsem se již zmínil kdesi výše – s vánočními svátky nemá Christmas Bound pranic společného, snad jen všudy přítomný sníh a úvodní „proslov“ Santy Clause, dá-li se to tak ovšem říci - jedna sotva tříslovná věta? Máš na víc, Santo. :-)

A o co že vlastně ve hře jde? Princip je jednoduchý a pochopí ho, nebojím se říci, i ti méně zdatní z vás. Vaším úkolem bude pohybovat malou kuličkou, která až nápadně připomíná tenisový míček, což je vzhledem k okolní bílé vrstvě sněhu přinejmenším úsměvné. S míčkem budete muset zdolat všechny přichystané nástrahy, ale nebojte; vše v rámci pravidel logických gamesek - žádná střelba, ba ani nic násilnického, všechno lze kupodivu vyřešit mírovou cestou. A že si toho na vás autoři, panečku, přichystali, o to se bát nemusíte. Na začátku dostanete na výběr ze tří dveří, přičemž za každými se skrývá nejedno překvapení; tedy ve skutečnosti spíše rébusy a hlavolamy, jež budete muset vyřešit, ovšem pouze, stojíte-li o stav „game completed“.

Dveře mají dále svůj skrytý význam. Po zdárném zdolání všech nástrah za jednotlivými vraty totiž obdržíte hvězdičku, která je nutná k rozbití stěny na úvodní obrazovce. A věřte, že jedna hvězdička vám stačit nebude ani zdaleka… To je hned první pozitivum, hrací doba se pohybuje v závratných časech, za něž by se nemusely stydět ani sebelepší freewarovky. Jenže ruku v ruce s tím přichází i první strhávání bodů; po čase se herní postupy okoukají a i když se obtížnost postupně zvyšuje, dostavil se bohužel nezvaný host. Mr. Stereotyp s chotí Nudou.

O tom, jak samotné hraní probíhá, bych si dovolil pomlčet – žádné jiné překvapení vám totiž hra bohužel nepřichystá. Grafické zpracování se řadí spíše k průměru či lehčímu podprůměru a jistě by šlo zvládnout lépe. Není špatné, jenže statické obrazovky nedokáží ohromit a jediná sem tam létající kulička to nezachrání. Naštěstí je hra kompletně 2D, takže je alespoň skvěle přehledná. Třetí rozměr si v tomto případě nedokážu představit…