Blobber

Modré vajíčko v akci. A je to vůbec vajíčko? Copak nám to tady vůbec skáče přes ty plošinky? I když jsem na to doposud nepřišel, skáče se s tím celkem dobře, zvlášte když grafika je taková pěkná. Zkusme si společně zahopsat a zastřílet při uspokojivém herním zážitku!

Občas sedne na recenzenta krize. Osobně jí říkám krize z nadvýroby. Aplikuji-li předchozí větu na freeware scénu, pak je každému jasné, kam mířím. Je tu nějak moc plošinovek, navíc téměř stejných.

Anonymní autoři skrývající se pod hlavičkou RoRo Games jsou patrně Němci. Vydedukoval jsem to samozřejmě – jak jinak – z herního menu, které zašprechtilo, až se hory zelenaly. Po menším prologu vzhůru ke hře. Ovládáme modrou postavičku ve tvaru vejce s očima, tenkýma nožkama a umíme také střílet kuličky. Proti nám se na jednotlivých herních screenech (no jasně, je to klasická levelová hopsačka) objevují téměř identické postavičky ve tvaru vejce s očima, nicméně bez nožiček, v barvě červené a kuličky již nestřílející. Jejich jediným úkolem je znepříjemnění našeho pochodu jednotlivými úrovněmi, a to docela nevyzpytatelným způsobem. Chvilku se pohybují sem tam, vzápětí náhle změní směr, zase se pohybují sem tam a znovu nečekaně změní směr a tak pořád dokola a hlavně – nedá se předvídat, kam se zase ty potvůrky zatracený otočí. Je to z hlediska našeho modrého hrdiny celkem hnusný pocit, když si pracně spočítáme dráhu „červenáčků“, plánovaně hupsneme na plošinku a on se nám najednou jeden z těch mizerů mrňavejch nečekaně otočí a tradá směrem k naší trajektorii.

Ale ne. Neberte předchozí věty jako hru kritizující a shazující do pekel. Není to totiž úplná pravda. Kdyby nebylo ve hře překvapení, asi by za moc nestála. Blobber nás nutí být stále v pohotovosti nejen díky „červenáčkům“, ale i pomocí časového limitu, za který musíme level zdolat. Takže kdo si chce motivačně hrát, ať hraje. Já se vcelku pobavil.