recenze
aReaker: Classic
Co se aReakeru týče, jsme zvyklí na určitou kvalitu. Grafika bývá poměrně vyvedená, obsahuje zábavné efekty, aniž by jich ale nabízela zbytečnou záplavu a přehršel. Poměrně dobrá bývá i hratelnost, arkanoid má spád a rozličné up- a down- grady dodávají potřebnou šťávu a napětí. Nicméně kdo nemá pinkání do řad kostiček rád, nezačne ho mít rád ani kvůli aReaker: Water ani aReaker: Fire and Ice. Upřímně řečeno, třetí pokračování této série, nepřináší takřka nic nového do stojatých vod. Ano, namítnete, přesouváme se opět do jiného prostředí, symbolicky graduje putování z vody, přes oheň a led do klasicizující verze. Jenže jsou to právě téměř jen ty barevné odstíny, které dávají tuto změnu znát. Nic výrazného v tom ovšem není, jelikož každý z nás už zažil mnoho přemnoho her, při nichž se barevné odstíny měnily v rámci několika misí nebo úrvoní. Vydávat takto modifikovanou verzi svého předchůdce za nový produkt je dost troufalé, ještě buďme rádi, že jsme ve freewarových vodách. Na druhou stranu říkat, že nenastala žádná změna by též nebylo úplně košer. Snůška zmiňovaných vylepšení nebo zhoršení je zřejmě poněkud obohacena, pohříchu však spíše k horšímu než lepšímu. Setkáte se totiž z „bonusem,“ který mi několikrát překazil celou hru. Po chycení na odpalovací plošinku určitého balení, totiž ztrácí kulička, kterou máte odrážet, smysl pro fyzikální zákony. Abyste si to mohli lépe představit- jednoduše si létá prostorem jak se jí chce. Až potud by to bylo celkem nápadité vylepšení. Jenže. Několikrát se mi stalo, že milá kulička vystoupala do horní části herní obrazovky a tam opisovala jakousi hodně pochroumanou kružnici. Nejde o tvar, ale o to, že se v podstatě deset minut nehnula z místa. Těch deset minut jenom proto, že pak už jsem konečně vyhověl své klepající se ruce, která mi neomylně radila stisknout Escape.
Co se mi dále zdá minimálně nešťastné, je sestavení kostiček, které musíte sestřelit. Není tomu ve všech úrovních, to zase ne, ale v některých narazíte na opravdu hloupé rozestavení, které jen prodlužuje nudnou agónii, kdy vám k dokončení úrovně schází zlikvidovat jedinou zbylou kostičku, ale nemůžete se do ní strefit, najmě potom, kdy vám ještě situaci komplikují nepochopitelně postavené „statické body,“ jež nelze zničit. Nejde o to, pokud je záměrem zvýšit obtížnost úrovně tím, že jsou velmi nízko nad plošinkou postaveny předměty, od nichž se vám kulička rychle odrazí nazpět, to je v pořádku, ale takové zbytečnosti, o nichž mluvím, jsou proti logice věci, protože každý hráč nechce strávit pět minut snažením se o zničení posledního cíle. Pokud se ale vyžíváte v rychle se měnící herní situaci, což zapříčiňují bonusy, pak si skutečně přijdete na své. Je jich neuvěřitelné množství, od těch klasických, které mění délku vaší plošinky, až po ty, které zvětší kuličku do obrovských rozměrů apod.
O grafice jsem už ledascos napověděl, je opět povedená, ale veskrze stále stejná, jaká byla v předešlých dílech. Proto už bych ji nehodnotil tak kladně, jde pouze o změnu pozadí a nádechu a to rozhodně není nic zvláštního. Co je ale naprostá hrůza, je doprovodná melodie. Naprosto stejná jako minule (chtělo by se říct, že naprosto stejně děsivá) a neustále se opakující. Hrůza, děs, bída a utrpení. Copak si někdo vážně myslí, že tohle bude kdo chtít poslouchat? Od této otázky přejděme rovnou k závěrečné- to si opravdu autoři mysleli, že tohle bude chtít někdo hrát? Neustále klony opravdu nejsou tou cestou k popularitě. Jsou cestou do pekel. A aReaker: Classic už je doslova před branou pekelnou.
stáhnout hru
- máte rádi bonusy? užijte si je!
- žádný výrazný rozdíl od minulých dílů
- nedomyšlené
- vydáno:15.05.2005
- autor: Reeware
- jazyk:en
- požadavky:P 333 MHz, 64 MB RAM
- platforma:Windows
- status:Freeware
- zahráno:3402
- multiplayer:Pouze jeden hráč
- velikost:0.81MB