Zastřel ho!

Další hra moorhuhnovského typu bude o vaši přízeň usilovat dnes. Kvůli jednoduchosti a přímočarosti si tyhle hry přímo říkají o úspěšnost. Není jich však už moc? Přináší dnešní hra také něco nového?

Když jsem v úvodu napsal jednoduchost, nemyslel jsem tím, že jsou snadné. Na mysli jsem měl jejich jednoduchost co se pochopení a ovládání týče. Moorhuhnovské hry (Moorhuhn 1, 2, 3) jsou stále, už ze zmíněných důvodů populární. Má to jeden efekt. Hodně autorů se chce trošku na této vlně popularity svést a vytvoří hru hodně podobnou. Samozřejmě, jisté prvky přemění, ale na výsledném díle je patrný vzor. Podívejme se na celou řadu her, jejichž název začíná typicky „Zastřel“ nebo „Zastřel si.“ Jak je na první pohled patrné, dnešní hra výjimkou rozhodně nebude. Pochází z dílny českého autora (c)rappera, kterého můžete znát jako tvůrce hry Tennis Cup 2000. Rovnou vám povím, že Zastřel ho! Nijak nevybočuje z průměru, ba možná i lehkého podprůměru těchto střílecích her.

Princip hry je jasný. Budete se strefovat do obličejů, jež se vám budou na herní obrazovce zjevovat. Aby to nebylo tak jednoduché, hra je rozčleněna do obtížnostních úrovní. Na splnění úrovně potřebujete zastřelit dvacet ksichtíků. Pak postoupíte do druhého, rychlejšího kola. Ve třetím se vám změní obličej, totéž pak v pátém atd. dokonce prý jeden z obličejů je sám autorův, což lze pokládat za plus. Na to nemá každý náturu, nechat do sebe střílet. Škoda, že do hry nelze importovat vlastní fotografii, kdo by si rád nezastřílel do obličeje své fyzikářky, nebo jiného oblíbeného učitele, že? (doufám, že moje fyzikářka si tohle číst nebude!)

Zpět ale ke hře samotné. Protože nejste nijak omezeni ani časově ani počtem nábojů, jak bývá nejčastější, musí tu být jiný druh určitého omezení. A ten je právě v počtu zobrazených obličejů. Úplně primitivně a jednoduše řečeno - na začátku máte na celou hru 100 pokusů trefit se. Za předpokladu, že vám žádný neunikne, byste se dostali do desátého kola, což by bylo už samo o sobě docela dobrý výkon. Jenže ten předpoklad. Za hru vám určitě některý uteče, a tak, abyste měli možnost dostat se co nejdál, občas zcela na vrchu herní obrazovky proletí malinký ptáček. Když se vám jej podaří sestřelit, získáváte pět dalších pokusů. Není to sice moc, ale lepší než nic, ne?

A jak hra vypadá? Už z pohledu na přiložené obrázky je patrno, že ani grafikou se hra nebude nijak vymykat průměru. Zvuky ve hře jsou celkem trefné a povedené, to se musí říct. No a co říct o celkové zábavnosti? Nejlepší bude citovat autora: „Je to hra na zabití času.“ Pokud je tohle její cíl, splňuje jej dostatečně. Jestliže od ní však čekáte něco víc, mohli byste být zklamaní.