Time Chamber

Máte rádi rychlé a dynamické hry? Je-li vaše odpověď kladná, následující titul by vás mohl zaujmout. Vaším úkolem bude setrvat co nejdéle a svým soupeřům dokázat, že jste nejlepší. Jste-li připraveni, pak tato česká hra čeká skutečně jen na vás!

S předělávkami oblíbených her se v poslední době skutečně roztrhl pytel. I když v hledáčku autorů bývají většinou známé tituly z dob minulých, občas se námětem tvůrců stane i počin, který mezi hráči není tak známý. To se ostatně stalo i v tomhle případě. Jistý Michal Hrbek sáhl po prakticky neznámem Blast Chamberu, jenž zkusil obohatit jak o své nápady, tak i o novější technologie a na několika následujících řádcích si můžete přečíst, jak to celé dopadlo.

Na nějaký příběh ale rovnou zapomeňte. Soustředit se budete muset pouze na samotný úkol, který je velmi jednoduchý – vydržet co nejdéle! Pojďme si raději říci, jak to provést. Vše se bude točit okolo několika svěřenců, ocitajících se v jedné z několika čtvercových místností, jež se nějak přehnaně velkou rozlohou pyšnit rozhodně nemohou. Než se ale v jedné z těchto arén ocitnete, bude před spuštěním potřeba definovat několik věcí. Nejdůležitější je nastavení počtu hráčů, od dvou do čtyř. Rozlišit můžete, bude-li tyto jednotky ovládat počítač nebo živý protivník. Podaří-li se vám sehnat dostatek kamarádů, můžete směle okusit výhody multiplayeru. Bohužel pouze u jednoho počítače. Jakmile si zvolíte počet postav, můžete se směle pustit do hry. Každý z hráčů má svou vlastní barvu a svůj „domov“ v podobě malé pyramidky, která má vždy stejnou barvu jako majitel. Mnohem důležitější je ale fakt, že všem postavám ubývá časový limit, jehož výši si lze před spuštěním rovněž nastavit. Jakmile u kohokoliv tato hodnota klesne na nulu, ubere se mu jeden z jeho životů a právě vy můžete ovlivnit, jakým způsobem to bude probíhat. Budete-li totiž sbírat jasně zářící bílé kuličky a podaří-li se vám je dostat do svého domečku, váš časový limit dostane menší injekci. Odnesete-li tuto kuličku do příbytku protihráče, pak se naopak tomuto nešťastníkovi jeho limit zúží a vy mu tak znatelně zavaříte. Možná vám tento popis přijde nesrozumitelný, ale věřte, jakmile vše vyzkoušíte, velmi rychle si zvyknete. Ovšem nemyslete si, že průběh bude nějak jednoduchý. Narazit totiž můžete na několik dalších prvků. Jedná se například o objekt, vypadající jako ozubené kolečko. Seberete-li ho, vaši protihráči budou na několik sekund zcela neaktivní. Zapomínat nesmíte i na výhodu, že s celou krychlí lze otáčet. Musíte ovšem přijít k objektům, které něco takového umožňují a vší silou na ně zatlačit.

Zpočátku vám vše bude bohužel připadat poměrně obtížné a chviličku potrvá, než se orientujete. Pro zahřívací hru doporučuji zvolit jen jednoho protihráče a v klidu se vším naučit pracovat. Čím více lidí totiž bude najednou hrát, tím více se hra stává nepřehlednou. Arény jsou jinak velmi pěkně modelovány, kvalitní technické zpracování je znát na každém kroku. Jemné úpravy navíc můžete, podobně jako třeba v oblíbeném Quakovi, provést v textovém souboru, jenž se nachází přímo v adresáři s hrou. Bohužel se mi žádným způsobem nepodařilo nikde změnit obnovovací frekvenci monitoru a hra tak bohužel po celou dobu běžela na nepříjemných 60Hz. I přes tyto nedostatky se ale jedná o velice zajímavou hru, s velmi zajímavými možnostmi. Máte-li dostatečně výkonný počítač, pak rozhodně neváhejte.