STG

Další z řady japonských řežeb ve velkém stylu se dostává na naše počítače! Pokud jste příznivci futuristických soubojů na život a na smrt, máte příležitost se do dalšího vrhnout!

Většina akčních her pocházejících ze země vycházejícího Slunce, má jednu věc společnou. Jsou to většinou akce, ve kterých se užívá zbraní, jež zatajují až dech. Zvláště tedy ten efekt, který jejich použití vyvolá. A takových zbraní v těchhle hrách bývá většinou velmi hodně, takže obrazovka pak hýří barvami jako pohled na vyzvracený oběd. Ubezpečuji vás, že takových zbraní si ve hře užijete až až.

Na počátku jste hrou zavedeni do vesmíru, který je zachvácen zuřícími válkami. Po vašem příchodu (čili začátku hry) se zřejmě všichni vesmírní nepřátelé spojí proti novému nebezpečí ztělesněnému ve vaší osobě a protože nemají rádi pozemské čmuchaly, rozhodnou se vás zničit. Co je zajímavé, několikrát během hry se jim to povede, nakonec ale slavit vítězství budete vy. Pokud budete dostatečně trpěliví.

Vaše očistná pouť je rozdělena do čtyř oddílů. V nich se proti vám staví různorodí nepřátelé s ještě různorodějšími zbraněmi. Potkáte například vznášedla nesoucí jakýsi novodobý napalm, nebo menší stříbrná ozubená kola, která však létají ve smrtonosném houfu, budete zaplavováni tisíci drobných částeček, jimž se budete snažit za každou cenu vyhnout. Bohužel, leckdy jich je tolik, že se to prostě zvládnout nedá. Celý vtip totiž spočívá v tom, že pokud přijdete o všechny tři životy, jež máte k dispozici, stačí pouze kliknout a na světě jsou další tři životy pro pozemského hrdinu a dokonce můžete pokračovat hned tam, kde jste předtím skončili.

Autoři zřejmě věděli, co dělají, když tuhle možnost dali. Bez ní by hru asi nešlo dohrát. Je otázkou, jaký má tedy smysl hrát takovou hru, když se stačí omezit na pouhé držení tlačítka na myši, které vyvolá střelbu, a pohybování myší, kterým určujete pohyb vlastní lodě, ale odpověď si musíte najít sami. Třeba ze zvědavosti, jaká obluda vás čeká na konci každého dílu vaší cesty. Ve hře je totiž uplatňován princip, že během cesty potkáváte různé stvůry, na konci ale stvůru nejstvůrovatější. Bitvy to bývají líté, ale pokud si někdo myslí, že boj se závěrečnou obludou je to nejzábavnější, asi ho zklamu. Ten totiž bývá nejnudnější, protože vy jenom pálíte a sledujete, co všechno je proti vám použito. Bývá toho prostě tolik, že nemáte moc šancí se bránit. A to platí hlavně pro úplně poslední potvoru, která využívá snad všech zbraní, co jste ve hře viděli.

Abych to ale doplnil, na konci každého dílu se dozvíte takové resumé, jak jste byli úspěšní a kolik bodů jste získali. Ty se na konci hry sečtou a vy se pak můžete s hrdostí zapsat do tabulky slávy. Mám- li být upřímný, řeknu vám na rovinu, že duchovních hodnot ve hře prostě moc nenajdete. STG asi byla zamýšlena jako hra, při níž se hráč zbaví přebytečně vysoké hladiny adrenalinu v krvi. A tento cíl se jí daří celkem dobře plnit.

Když jsem psal cosi o barevnosti hry, myslel jsem to naprosto vážně a chtěl jsem tím také říct, že grafika hry je pěkná, byť se někomu může zdát až příliš efektní. Všeho moc škodí, nicméně grafika plně odpovídá námětu hry. Stejně tak je tomu i u zvuků, z nichž jsou hlavně slyšet rozličné výbuchy. Kdo má tohle rád si přijde na své! Zastavil bych se ale u zvolené doprovodné melodie, která zase námětu hry neodpovídá vůbec. Připomíná mi spíše melodie, které uslyšíte, když si ráno pustíte na ČT 2 pořad Panorama. Uznejte sami, že to se do vesmírné války příliš nehodí.

Na závěr jen shrnu, že pokud si tedy potřebujete akutně zchladit žáhu, nebo víte, že to občas potřeba je, rozhodně zkuste STG. V nejhorších případech to může zachránit život mladšímu sourozenci, kterého lze později využít. :-)