Space La Shae

Z vesmíru se přihrnuli další útočníci. A vy jste ti jediný, kdo může pomoci...Kolikrát jste už tuhle písničku slyšeli? Zřejmě mockrát. Jenže je tu nový Space Invaders a žádá si vaší pozornosti. Zachráníte i tentokrát svou matičku Zemi? Nebo ji necháte napospas marťanům?

Je tady další klon Space Invaders. Po tomto konstatování, které se objevilo již v perexu, by ale měla následovat otázka, co přináší nového a čím je zajímavý. U hry, která se dočkala tolika pokračování, klonů, jejichž kvalita byla bohužel mnohdy pochybná, je to otázka jistě na místě. Na druhou stranu má velká část hráčů v paměti velmi vydařené hříčky tohoto typu. Pro připomenutí uvádím článek o Space Invaders nebo pokud máte zájem o libůstky, zkuste si matematicky zaměřený klon.

No ale přejděme na to hlavní, čímž dnes bezesporu Space La Shae je. Zajímavostí je, že tato hra má dokonce i příběh. Faktem ale je, že nic tuctovějšího než: „Země byla napadena mimozemšťany…“ už autory napadnout nemohlo, takže si tím tvůrci u nás žádné oko neudělali, spíš naopak. Pokud vás již toto připravilo na dávku tuctovosti a neinvenčnosti, ušetříte si později zklamání. Vše začíná, jak má. Ve spodní části herní obrazovky se nachází vámi ovládaná postavička, tentokráte v podobě záměrně neumětelsky vyvedené dívčí postavičky. Snad to má člověka dojmout, aby si uvědomil, co vše zachraňuje. Tento pocit je navíc umocněn hordami rozličných (no, jsou jich asi jen tři typy) nepřátel. Holčičku můžete ovládat buď myší nebo klávesnicí, nicméně vyjde to nastejno. A vřava se může spustit. Vybít všechny marťany není nijak složité, jen si musíte dát pozor na jejich střely. Jejich hustota totiž bude čím dál tím více stoupat. Navíc se občas z nebe snese nějaký ten upgrade, vylepšující vám zbraň nebo přidávající zdraví či život. Když se vám podaří zničit všechny nepřátele, postupujete do další obrazovky; každá mise se skládá z pěti takových obrazovek a jedné bitvy s bossem. Takového šéfa si můžete představit jako megazvětšeninu jedné z potvor, co jsou nad vámi. Ani ten pro vás nebude však příliš těžkým soupeřem.

Skutečně, pokud jde o obtížnost, rozhodně nebudete její velikostí nijak ohromeni. To by ale nebylo až tak nejhorší. Mnohem horší je, že během hraní máte stále neodbytný pocit nějaké nedotaženosti. Těžko to lze přesně definovat, grafika není nejhorší, ale přesto jí dost chybí k tomu, aby byla nazvána pěknou. Hudební doprovod je na tom lépe, ale také to není úplně ono. Navíc stereotypní nepřátelé a mise nejsou tím pravým lákadlem. Zřejmě je tedy před námi jeden z mnoha klonů Space Invaders. Ne nepovedený, ale ani ten, na který si někdo po půl roce vzpomene. Tedy kromě autora.