Ruin

Máte rádi zajímavé multiplayerové hříčky? Pak je pro vás dnešní Ruin příjemnou povinností. Jedná se o další počin od Digipenu a pokud náhodou nemáte možnost hrát hru po síti, jistě nepohrdnete ani umělými protivníky, kteří také občas dokážou pěkně potrápit.

Ruin na první pohled vypadá nenápadně, ale jistě jste se i vy mohli nejednou přesvědčit, že zdání může klamat. Původní tvrzení by možná platilo pouze v případě, kdybyste byli zcela odříznutí od sítě a hru hráli jen v singleplayeru. V něm se sice můžete nějakou dobu bavit, jak jsem ostatně naznačoval v perexu, ale je velmi pravděpodobně, že vás hra brzy omrzí. Něco jiného je však hra pro více hráčů. Možná to bude znít jako klišé, ale je to tak. Pojďme si tedy vše popsat podrobněji.

V základu hra vypadá podobně jako například Quake 3: Arena. Jen místo propracovaných postav jsou zde mini „robůtci“. S nimi se pak ocitáte v aréně a v ní byste měli předvést, že jste nejlepší. Takže si jen tak můžete poskakovat, ale jakmile narazíte na soupeře, měli byste co nejrychleji vystřelit a zasáhnout ho. Budete-li dostatečně šikovní, připíše se vám bod. V opačném případě ale bude následovat smutný respawn. Celé vaše snažení pak můžete opakovat tak dlouho, dokud vás gameska neomrzí. Kdy se to stane, bude pochopitelně záležet hlavně na tom, jakým způsobem budete hru hrát. Jak jsem již zmínil, v singleplayeru si toho příliš neužijete a hra vás poměrně rychle omrzí. V tom neustále omývaném multiplayeru je situace lepší, ovšem maximum, které odhaduji, se bude pohybovat okolo pěti hodin. Není to moc, ale i tak se s tím myslím dá něco podniknout.

Za velkou nevýhodu považuji pouze fakt, že je zde k dispozici jen jedna, byť velmi dobrá, mapa a pouze jeden typ hry. Pokud ale holdujete síťovým hrám, nepochybuji o tom, že nad výše popsanými nedostatky lehce přimhouříte oči.