Reflection

Chcete- li si odpočinout od běžných starostí, vybít, co se ve vás za den nashromáždilo, a přitom nemáte moc času, je pro vás Reflection ta pravá volba. Proč? To se dozvíte v recenzi.

Japonská herní scéna zásobuje velice pravidelně svět svými akčními hrami ve stylu Mortal Kombat, tedy souboje dvou postav na život a na smrt, nebo futuristickými vzdušnými boji, ve kterých nejde o nic jiného, než sestřelit co nejvíc nepřátel a neohlížet se přitom na žádnou stranu. Reflection patří do této druhé skupiny.

Před hraním vás nečeká žádné složité menu, nemusíte se o nic moc starat. Bát se nemusíte ani toho, že hra vznikla v Japonsku, je totiž přeložená do angličtiny. Ty časy, kdy japonští vývojáři nechávali hry ve svých znacích už jsou snad za námi :-). Stačí tedy zvolit New Game a vyletět v ústrety všem rozličným nepřátelům. Nebudu vás nijak vodit za nos, Reflection je ve své podstatě jednoduchá akční hra, při které se vám vyplatí vypnout veškerou myšlenkovou činnost a hledat ve hře nějaký smysl. Hledali byste ho marně. Jediné, co potřebujete, jsou rychlé prsty. Budete střílet a střílet a střílet… Hra je rozdělena do misí, které jen určují, kde jste, jinak to také nemá význam. Mění se i nepřátelé, ale efekt je stejný. Největším problémem hry je to, že máte k dispozici jen tři životy, o něž v záplavě střel, kterou na vás sesílají nepřátelé, přijdete do půl minuty.

Jenže taková doba vám nestačí ani na to, abyste se dostali do druhé mise. Autoři to vyřešili jednoduše, leč k výraznému neprospěchu hry samé. Jakmile totiž o ty tři životy přijdete, zeptá se vás hra, zda chcete další tři, a můžete hrát tímhle způsobem do aleluja. Logicky tím hra ztrácí na zábavnosti, protože pak už nemáte žádný důvod snažit se dělat něco jiného než se stisknutým tlačítkem pro střelbu (mezerník) létat na herní mapě zprava doleva (kurzorové šipky). Na konci každé mise vás čeká jakýsi super giga nepřítel, jenž na vás vrhá všechny možné bomby, miny, granáty - a sebere vám třeba šest životů, než ho udoláte. Je to trochu nuda, ale na druhou stranu se můžete při tom bezhlavém zabíjení pěkně uvolnit.

Pokud se tyto japonské hry nemohou pyšnit obtížností, většinou se pyšní skvělým technickým provedením. A to zcela platí i na Reflection. Jeho grafika je velice pestrá a efektní - efekty vytvářejí hlavně výbuchy a rozličné barevné střely. Na druhou stranu může někomu připadat až přeplácaná. Hraním vás doprovází melodie, které jsou ale až příliš hlasité, takže zvuky téměř nejsou slyšitelné. Navíc mi některé melodie připadají příliš divoké - zvláště ta hned v první misi mi nějak nesedla. Ve druhé je to už lepší. To, zda se vám hra bude líbit, určuje mnoho věcí - vaše momentální nálada, nebo chuť hrát hry, které někomu připadají jako ztráta času. Musím ale zopakovat větu z úvodu. Pokud se chcete vybít, je Reflection přesně tou horu, po které byste měli sáhnout...