Phyta

Čert ví, co autory vedlo pojmenovat dnešní hru zrovna takhle - vždyť vše co děláte je zredukováno na koukání do monitoru a vstřebávání uklidňující atmosféry. Ale možná právě proto mi hra vydržela docela dlouho.

Phyta by se spíše než za hru dala označit za experiment - není tu žádný hlavní hrdina, žádní nepřátele, nehraje se tu o skóre ani o záchranu světa a další prkotiny. Váš kurzor je nahrazen černým sluncem, který při stisknutí levého tlačítka urychluje růst rostlin pod vámi. Ty jsou taktéž černé a na bílém podkladu se kroutí tak, aby na svém povrchu zachytili co nejvíce svitu. Jednou za čas se kolem vašich rostlinek mihnou oranžoví motýli, kteří jsou zcela neškodní; jejich pacifismus je můžete odměnit tím, že je uškrtíte výhonky svých dětátek.

Phyta je široko daleko nejmírumilovnější hrou, na jakou jsem v poslední době narazil. Krom jednoduché a příjemné grafiky se můžete těšit i na okouzlující kytarovou linku. I přes svou chabou náplň má hra stále co nabídnout, a i když se nebude líbit všem, své hráče si určitě najde.