Nebulos

A máme tady další intergalaktickou automatovku od studia, které se právě na tyto hry a jim podobné přímo specializuje. Než začnete potichu mrmlat něco ve smyslu stokrát omletého nápadu, uvědomte si, že kdyby podobné věci nehrály denně tisíce lidí, je velmi pravděpodobné, že by to nakonec přestalo bavit vydávat i samotné vývojáře.

Někdo jde na to opatrně a od podlahy a někdo zase podlahu vůbec nestaví. Zhruba tak jako ve druhém případě je to u studia Dark Sirrus, které si svou pověst už dlouhodobě buduje mimo jiné tím, že jejich hry mají téměř vždy velký spád, zato ale postrádají jakékoliv menu. Tak je tomu nejen dnes, stejné to bylo i posledně, když jsme se dobře (byť krátkodobě) bavili u Cyclone, a silně pochybuji o tom, že se v budoucích titulech od DS něco změní. Koneckonců, je to jejich cesta a zatím se jim daří na jedničku.

Nebulos ale dokáže potěšit i po stránce audiovizuální, hra je plná světel, prskavek a přitažlivě zpracovaných výbuchů, a když k tomu všemu přišoupnete ještě stylovou hudbu na pozadí, nemůžete na této frontě tratit.

Co dodat? U Nebulos se opět pobaví každý s adrenalinem v krvi. Hra sice nemá žádný hlubší herní systém a s největší pravděpodobností zaujme jen krátkodobě, což ale neznamená, že by pro někoho nemohla být návykovou. Určité kvality totiž nepopiratleně má a já jsem hodně zvědavý, s čím na nás Dark Sirrus vyrukuje příště...