Midway 42

Bitva o midwayské ostrovy právě dosáhla svého vrcholu. Aby USA strhly vedení na svou stranu, potřebují vás. Ano, právě vás! Posaďte se do kokpitu stíhačky a rozstřílejte nepřátelskou armádu!

Kdo zná trochu dějepis, ví, že o midwayské ostrovy svedli ve druhé světové válce velkou bitvu Američané a Japonci, což už předznamenává, o čem dnešní hra bude. Ale nelekejte se, tohle je poslední školometský údaj, který vám dnes řeknu. Midway 42 se totiž, s podivem, nechává historií inspirovat jen velmi málo. Výsledek je pak takový, jaký je. Totiž ten, že já nyní mohu s klidem říct, že jsem to největší stíhací eso, jaké se zúčastnilo druhé světové války. Tedy pardon, chtěl jsem říct, které se účastnilo gamesy Midway 42.

Abych vás dostal do situace. Posadíte se do stíhacího letounu americké armády, jak jinak, hrát za „zlé“ Japonce možné není. Je na vás, zda si zvolíte nejdříve některou ze tří tréninkových map, domnívám se, že příliš potřeba to není, složitost hry rovná se prakticky nule. Ale jestli si přece jen chcete osahat dosti primitivní ovládání, tedy pohyb kurzorovými šipkami a střelu mezerníkem, tak proč ne. Jakmile tedy zvolíte kampaň, dostanete první úkol. Zničit dvě japonské lodě. Zdá se vám tento úkol celkem těžký na jednoho stíhače? Ale ne, stačí, když pomocí své střelby zničíte japonskému plavidlu kanóny. Vychytávka je v tom, že vaše palubní kanóny mají větší dostřel než ty lodní, takže si pohodlně přiletíte před loď jen tak tak, aby na vás nedopadla sprška střel, a spustíte. Jakmile je dílo dokonáno, přesunete se k dalšímu kanónu a tak to uděláte u obou lodí. Občas vás vyruší nějaký ten Japončík ve své stíhačce, ale s tím nebudete mít žádné problémy. Inteligence nepřátel se nebezpečně blíží bodu mrazu, což poznáte z toho, že když jim kousek poodletíte, ani po vás neštěknou (což bohužel není jediný případ jejich debility). Pokud se vám stane, ale to v první misi nehrozí, že by vám došlo střelivo, anebo je vaše letadlo natolik poškozeno, že mu hrozí pád do tichomořských hlubin, či případně vám dochází palivo, pak postačí naletět nad vlastní letadlovou loď, kde se vám všechny důležité ukazatele doplní. První misi ukončíte a pokročíte do další. Tam je váš úkol samozřejmě rozšířen, musíte zničit japonskou letadlovou loď, ano, též pouze jedinou stíhačkou, což bude sice trvat déle než likvidace obyčejného plavidla, ale soustředěná střelba to vyřeší. Nemusím připomínat, že nebohá letadlová loď se nijak nebrání. Dalším vaším úkolem je zničit ostrovní základny, dalším pak probojovat se přes další ostrovní základny do vnitrozemí a zlikvidovat nějaké bunkry či co... Nemá cenu všechno vyjmenovávat, každopádně hra je poměrně nudná, hned vám řeknu proč.

Když si představíte, že jak život, tak munici i palivo si v podstatě kdykoliv můžete doplnit na letadlové lodi, stává se z hraní pouze pendlování mezi lodí a místem, které je potřeba zničit. Například palivo se vám doplní ihned, ale munice a život jen pozvolna, takže to dopadne tak, že na celou misi potřebujete třeba tři minuty čistého bojového času a deset minut toho veškerého naplňování. Takže to, upřímně řečeno, nic moc zábava není.

Co je ale na tom všem nejhorší, je technické zpracování. Hra je vyrobená v Game Makeru, což by ale nemělo okamžitě implikovat špatné provedení, protože jsme už měli několikrát možnost zažít povedenou gamesku, která byla také z GM. Jenže bohužel, i na přiložených screenshotech uvidíte, že grafika je opravdu velmi zastaralá, ale což o to, i to bych byl ochoten tolerovat, jen kdyby ta doprovodná melodie nebyla tak děsná. Největší šok jsem zažil hned při psuštění Midwy 42, kdy se mi z reproduktorů počala linout ta samá melodie, kterou jsem kritizoval v recenzi na aReaker. Jediní, kdo by mohli v Midway 42 naleznout zalíbení, jsou lidé posedlí druhou světovou válkou, ale i o tom značně pochybuji. Bohužel, tohle se autorovi příliš nepovedlo.