MegaMan Z

Stejně jako další slavné postavičky herního nebe je i MegaMan hvězdnou stálicí stojící na horizontu hned vedle Maria nebo Yoshiho. Pravda, náš hrdina je přece jen trochu drsnější, střílí a zabíjí nepřátele jako na drátku, ale i přesto je to super kladný guy plný energie!

Onehdy jsem se pozastavil nad tím, kamže naše (i celosvětová) freeware herní scéna spěje. A objevil jsem nečekaně silné paralely se sférou komerční. Když komerční vývojáři hledají inspiraci pro svou novou hru, většinou pod tlakem investorů skončí u nějakého toho známého jména zaručující rychlou návratnost vložených investic (Mario, Zelda, Yoshi…). V menší míře je to stejné i u freeware vývojářů, pouze motivace je trochu jiná – oproti návratnosti vložených investic do vývoje jsou motivováni osobní slávou eventuálně mocnou stahovaností her se známými hrdiny. Paralela tu je, a i když se to nezdá, je to tak.

Proč jsem to zmínil? Dnešní MegaMan Z je další z remaků, které jsou nahypovány až k prasknutí a navíc z něj tato ambice čiší jako špatně schovaná hořící prskavka ve vlasech kamarádky při Kanadské noci. Polehčující okolností – která navíc zajistila dnešnímu MegaManovi mou shovívavost v hodnocení – je velmi dobrá grafika a poměrně lehčí obtížnost, což umožňuje hrát a dohrát hru de facto každému. Opravdu, nepřátelé jsou nakresleni rukou kvalitní, pozadí se dají porovnávat s nejlepšími kousky žánru a vložené sekvence (přilétající lodě apod.) činí hru zajímavou.

Proč ne? I přes povrchní snahu prosadit MegaMana Z urychleně do popředí hráčova vnímání berme dnešní gamesku jako to lepší, co je herní scéna schopna vyprodukovat.