Lemming Ball Z

Čekáte pokračování Lemíků? Tak to jste na špatné adrese! Tady totiž dnes bude téct krev! A to tak, že hodně. Vítejte v pološíleném světě hry Lemming Ball Z!

Když jsem poprvé spustil tuto hru, čekal jsem víceméně kopii starých slavných Lemmings s trochou inovací, ale celkově nic nového. Některé, řekněme si upřímně, že jde o ty méně kvalitní, hry rády těží ze slavného jména svého vzoru. Jenže na mě čekalo docela šokové překvapení. Nějak jsem se nerozmýšlel s nastavováním různých pravidel atd., k tomu se vrátím později. Spustil jsem si klasicky single-player a čekal, co se stane.

Na obrazovce se na mě usmíval malinký panáček s pestrým hárem a v modrém oděvu, jenž levitoval ve vzduchu. Protože se ale nehýbal, pochopil jsem, že to asi budu já a začal jsem hledat ovládání. Když v tom odněkud přiletěl další panáček s pestrým hárem, jenže v červeném oděvu. A tenhle chlapík na mě začal stříkat jakési bílé světlo, které se u mě zformovalo v obrovskou kouli a mrštilo mnou o zem, kde po mně zůstal pořádný kráter. Docela šokový úvod, v němž jsem pochopil, že tohle opravdu vcelku mírumilovní lemíci nebudou. Nyní ovšem k možnostem, které vám hra dává. Můžete si zvolit hru pro jednoho hráče, pro dva hráče dokonce i hru po síti, čímž už předčí mnohé freewarové hry, které vám mnohdy nabízejí pouhý singleplayer. Zastavme se právě u možnosti hry pro jednoho hráče. V novém menu si navolíte, na jaké mapě chcete bojovat. Lépe by bylo asi říci, na které mapě chcete startovat, protože během hry se mapy svévolně mění (když je někdo zabit), na což ale přání hráče a jeho vůle nemá žádný vliv. Sice je v menu položka, kterou je možno tuhle praxi zakázat, jenže ona volba je neaktivní, takže s tím nic nenaděláte. Pak si zvolíte, kolik zabití je v jedné hře povoleno. Tím vlastně nastavujete délku boje a já vám radím, buďte hlavně zpočátku skromnější. Než se plně naučíte ovládání, abyste vůbec byli konkurenceschopní, potrvá to nějaký čas a není nic horšího, než zuřivě mačkat jednu klávesu po druhé a hledat, kterou že se to střílí, zatímco počítačův chlápek do vás vesele mydlí. Proto vám alespoň pro začátek poradím, šipkami řídíte směr své levitace a 2. klávesou vlevo od pravého Shiftu vysíláte onu bílou střelu. Není lehké všechny činnosti seřídit a myslím si, že ovládání je jednou ze slabin této hry. Ještě krátce něco k multiplayeru. Hra se celá ovládá na klávesnici - budete se tedy muset trošku zmáčknout se svým případným spolu/proti hráčem. Každopádně zajímavě je řešena obrazovka. Pokud jsou vaši panďuláci blízko sebe, je hra zachycena na jedné obrazovce. Pokud se vzdalujete, pohled na hru se jakoby oddaluje, aby co nejméně byl využit split-screen, do nějž se hra přepne, až když jsou panáci od sebe příliš daleko.

A nyní velice oblíbené téma, tedy technické zpracování. Co říci ke grafice. Je podobně pastelová, jako například grafika Maria, ale žádná velká sláva to není, na druhou stranu to není žádná tragedie. Navíc jsou zde docela pěkné efekty - a to nejenom různé výbuchy, ale také třeba krev vystřikující z těla zraněného bojovníka, která se po dopadu zapouští do země…Bohužel v podobném trendu není vyvedena hudební, respektive zvuková, stránka hry. Uslyšíte pouze zvuky používaných zbraní a detonací, ale to je vše. Docela škoda. Hra se na závěr hodnotí docela těžko. Jednak ji není moc k čemu přirovnávat, takže chybí srovnání, je celkem zábavná, ale až po tom, co se plně dostanete do ovládání, což chce čas a nervy. A to si leckdo raději stáhne hru jinou. Pokud však chcete celkem zajímavou death -matchovou hru, je pro vás Lemming Ball Z jednou z možností, jak ukojit své choutky...