Hijacker First Contact

Neuběhlo mnoho času a už tu máme další kvalitní raketoidní horizontální střílečku. Tentokrát je v pěkné pseudo 3D grafice a kdyby nebyla tak obtížná, dostala by ode mne absoutorium. Jakožto skalní fanoušek těchto pařeb však o ní nemohu říci nic špatného…

Dnes jsem hrábl do svých nekonečných archivů a vytáhl na světlo denní hru s názvem Hijacker First Contact. Autoři ze Shrike software se v mých očích zaskvěli a získali absolutorium, neboť jejich střílečka je neotřelá, kvalitní a hlavně hratelná.

První, co mne pláclo přes očko, bylo kvalitně (téměř profesionálně) zpracované herní menu. Maličkost, řeknete si, ale ono to už něco napoví. Nikdy před tím jsem tuto hru neviděl, takže jsem byl mile naladěn na věci příští. A ono opravdu bylo na co se dívat! Zvláštní, renderovaná (i když neakcelerovaná) grafika, která jako by přišla z dob dávno minulých, byla přesto krásně barevně vyvážená (lesy, výbuchy, lodě, scrollující pozadí…) a mému oku lahodící. Pod tímto dojmem jsem se ujal řízení svého korábu, jehož prvním úkolem bylo proletět zónu pozemní s výše jmenovanými lesními porosty. Zpočátku šlo všechno hladce (no, už přece jen nejsem žádné herní ořezávátko), ale s postupujícím časem mi začalo cosi tuhnout. Ne, nebylo to to, co si myslíte (zas tolik nezdravě ty hry nemiluji :-), naopak, byl to můj palec, který ovládal klávesu s nápisem „fire“. Což znamená, že atmosféra plná ohnivých střel a nepřátelských lodí zhoustla na maximum. No, přiznám se, proletěl jsem první level, dal si 10 minut „Kit-Kat“ pauzu, ošetřil si prst a teprve potom jsem pokračoval. Síla.

Poslední věta předchozího odstavce jakoby předznamenávala jedinou mušku, která mi trošku przní celkový dojem. Hra je to perfektní, což o to, ale ta obtížnost! Ale taky je možné, že jsem ořezávátko a vy ostatní to dohrajete s prstem v nose!