El Do Rado Galax

Bojíte se tmy? Hledejte zábavu jinde, neboť Galax je hrou nesmírně temnou, místy až jednobarevnou, ostatně jak tomu tak u běžných vesmírných stříleček bývá. Přesto ale není jen jednou z mnoha…

Ať si o vesmírných simulátorech kdo chce co chce říká, ať je kdokoliv odsuzuje za to, jak jsou stereotypní, nezáživné a vlastně nudné – nikdo mi z paměti nesmaže tuto jednoduchou hříčku jménem Galax. Ta ve své velikosti, která sotva přesahuje jedno mega, nabízí zábavu skutečně dlouhotrvající a troufám si po necelých čtyřech hodinách hraní říct, že i trvanlivou. Po dobu oněch čtyř hodin jsem sice pocítil pár pokulhávajících prvků, no v běhu to Galaxi v žádném případě nebrání… a že pádí, panečku!

Pro začátek vás musím upozornit na jednu (alespoň pro mne, nemusí to tak být ale nutně u všech) příjemnou věc - hra disponuje velmi dobrou umělou inteligencí nepřátel. Ti vám tak nedají vydechnout ani na jedinou sekundu, neustále vás budou otravovat a nikdy se jich nezbavíte. Nejsou to ale ti typičtí tupci, kteří si snaží své komplexy z tuposti vynahradit počtem, určitě vás nejednou pěkně potrápí. Mno… takže si to projedeme pěkně od začátku. První, co vás čeká, je výběr lodi – tedy nečekejte v garáži nějaký převratný počet zaparkovaných plavidel, v pohodě stačí tři. A proč zrovna tři? Odpověď je jednoduchá - lodě totiž signalizují obtížnosti. Takže zatímco s Raptorem pro vás nebude problém brázdit širým vesmírem jako ďábel, taková Enterprise už vám dá pořádně zabrat, nemluvě o Falconu – to už je lahůdka pouze pro skutečně vytrvalé a zkušené piloty. Po výběru lodi se už můžete směle pustit do hraní. Žádné nudné tutorialy či složité návody.

Jste vrženi přímo do víru a akce, což ale ani v nejmenším nevadí. Ovládání totiž už ani lehčí být nemůže – kurzorovými šipkami nahoru, dolů, doleva a občas i doprava – controlem pak střílíte. Takže základní herní náplň je myslím jasná: rozdáte si to s desítkami otravných nepřátel. Ovšem pozor, oni, jak jsem již výše naznačil, disponují toliko potřebným VELKÝM a NESKUTEČNĚ VELKÝM počtem, takže vám nezbude nic jiného, než se bránit, uhýbat a snažit se střelám vyhnout, protože zneškodnit všechny nepřátele není v žádném případě možné. To by ještě nebyl takový problém, ovšem počet životů ani zdaleka neodpovídá mé představě – smrt nastane prakticky při každém menším dotyku s nepřítelem a to není vzhledem k všudypřítomným a věčně otravujícím desítkám korábů pražádný problém. Obrňte se tedy koňskou dávkou trpělivosti, budete ji potřebovat. Já osobně jsem nejednou kýval hlavou nad tím, jak rychlý konec mou křehkou lodičku potkal… Zároveň se ale musím přiznat, že místy mi motivace scházela, a i když ve mně převažoval z hraní dobrý pocit, stereotypu jsem se neubránil. Autor totiž vynechal jakýkoliv motivační systém. Prostě jen střílíte až do zblbnutí a najednou konec. Žádné body za sestřelené lodě, dokonce ani žádné upgrady – tak, jak do hry vejdete, tak z ní i vyjdete.

Grafiku musím rovněž hanit. Jistě, kdo by byl čekal něco světoborného…? Ale přesto jsem čekal malinko více odvahy a ne jen černé pozadí, modrou loď a červeno-zelené nepřátele. Občas je dokonce problém nepřátele vůbec vidět, s okolím totiž dokonale splývají. Audio stránka je na tom ještě trochu hůře – lodě nevydávají pro jistotu zvuky žádné, stejně tak hudba chybí a jediné, co za celou dobu uslyšíte, bude výbuch po vašem úspěšném zásahu. Suma sumárum je ale Galax překvapivě dobrým titulem. Nevadí-li vám místy stereotypní střílečka, k jejímuž dohrání se budete muset co minutu pobízet, u které se navíc ještě nebude na co dívat, ba co více, nebude ani co poslouchat, pak jste na správném místě.