Dr. Giraffe and the Cannon Masters

Pokud jste se v poslední době alespoň občas podívali na televizní zprávy, nemohli jste nezachytit alespoň jednu reportáž z války. A možná jste při tom zatoužili být také takový…

Válka je hrozná věc. Ať tak či onak vzato, není to nic veselého a je vždy smutné, když k něčemu takovému dojde, ať už je to z jakéhokoli důvodu. Na druhou stranu je ale válka jedním z mála míst, kde se z obyčejných vojáků stávají pro některé civilisty, kteří žijí daleko od toho pekla, hrdinové. A tito civilisté také zatouží být hrdiny. Láká je vojenská technika a vojenský život. A když jsme u té techniky, třeba právě obsluha děla je jedním z těch přání, která se objevují nejčastěji. Pokud jste tedy příznivci či nadšenci nastavování elevačních úhlů, síly a směru, vítejte v recenzi na hru, která má velikou šanci zaujmout vás.

Chci ale upozornit všechny stoupence ultrarealistických her, že Dr. Giraffe si rozhodně neklade za cíl naučit vás obsluhovat nějaké skutečné dělo. A nejde zde ani o válku. Navíc je možné, že jste už podobnou hru někdy hráli. Stanete se, jak už bylo řečeno, obsluhou děla. Ve hře bude ještě jedno dělo, které bude ovládat další lidský hráč. Z toho vyplývá, že Dr. Giraffe je hra, jež je určená pouze pro multiplayer. Nechci tím říct, že byste nemohli hrát sami proti sobě, ale pokud se nechcete úplně zbláznit z nastavování dvou děl, určitě si sežeňte protihráče. Přidá to i na hratelnosti a to zřetelně.

Ta dvě herní děla jsou od sebe oddělena přepážkou, takovou vysokou cihlovou zdí. Nyní je na vás, nastavit úhel kánonu, tedy vlastně elevační úhel střely, určit sílu, jakou bude raketa vystřelena, a nakonec musíte také nastavit, jakým směrem to má vlastně raketa letět. Vše máte ztížené tím, že pro vás není připraven právě přehledný pohled, takže se spíše budete řídit metodou pokus omyl a vše budete nastavovat systémem: „Ještě trošku doprava…jó, to bude ono, ale teď zase musím přidat větší sílu,“ dokud se vám nepovede přesně trefit nepřítele. Nebo, samozřejmě, dokud se to nepovede jemu.

Ve hře máte nabídku z několika módů. Prvním je jednotlivá hra. Ta končí v okamžiku, kdy je jeden ze soků zasažen. Pak je tu mód „Nejlepší ze tří,“ který se odehrává podobně, ovšem na tři zásahy a nakonec tu máme „Nejlepší z pěti,“ což už hovoří samo za sebe. Ze své vlastní zkušenosti musím říct, že pokud nejste naprostí géniové v oboru odhad dopadu střel téměř naslepo, je mód Nejlepší z pěti pořádná magorárna. :-)

Opět jsem si nechal nakonec něco o zpracování hry. Dr. Giraffe je zcela vyveden ve 3D, nicméně, jak už jsem řekl, pohled, který je vám nabídnut je jeden z těch nejhorších, jaké vám mohli autoři naservírovat, takže si 3D moc neužijete. Prvek 3D se vlastně užívá hlavně proto, aby hra byla ztížená ještě nastavováním směru střely, neboť ve 2D by tohle zcela logicky odpadlo. Zvuky ve hře jsou, jejich kvalita je ucházející, nicméně mi celkem chybí nějaká doprovodná melodie, jež by se určitě do hry hodila.

Zbývá mi podotknout, že Dr. Giraffe je vlastně po celou dobu hraní o tom samém. Nastavovat a nastavovat, a pak se dívat, jak šla zase střela úplně jinam. Nejsem si zcela jistý, zda by právě tohle měla být hra, které bych věnoval více než 20 minut svého volného času.