Black Eagle

Výplach intelektu je věc skvělá nezávisle na velikosti IQ. Když je člověk ve stresu, unavený či přepracovaný, je zabíjení vesmírných nepřátel bez kapky krve tím pravým balzámem na nervy.

Někteří lidé násilí ve hrách odsuzují a někteří rozumější lidé dávají tomuto typu odreagování zelenou. Světe div se. Podle mne tam, kde netečou potoky krve a přitom mohu s chutí něco vyeliminovat, je to pravé místo pro pařana, který potřebuje svou bolavou duši z reálného světa nahradit virtualitou plnou slastí.

Pokud si někdo z vás pamatuje na první kvalitní 2D střílečky s raketou let devadesátých, dá mi za pravdu, že měly něco do sebe. Autofire zahříval nekonečými salvami všechny možné zbraňové systémy na naší raketce a davy alienů (emzáků, ufounů, sviní) se rozprskávaly či jinak mizely v temnotách vesmíru. Mozek vypnut, reflexy na maximum, zorničky rozšířené. Ta slast! Být zase na chvíli tím tribálním jedincem nezatíženým civilizačními stresy ze zaměstnání, z významné pozice, ze zodpovědnosti za vše možné či nemožné. Jen tak si prostě nasednout do raketky a stát se hrdinou dne.

Hra Black Eagle z germánské provinience není ničím jiným než remakem prvních rajských stříleček. Grafika v DOS hávu není sice nijak okouzlující, ale dokresluje věrně atmosféru hry. Zvuky tak akorát a přiložený editor pro kreativní jedince je jen třešničkou na dortíku. Chcete-li tedy psychicky vypnout a osvěžit se, vzhůru do skafandru!