Perils of Poom

Adventury jsou většinou hodné buďto uznání, anebo opovržení, v horším případě i zatracení. Já sám mám teda nejraději první skupinu, ale na trhu jsou bohužel i slabší kousky, které tolik nezaujmou. Po dohrání dnešního kousku jsem přemýšlel, kam vlastně zařadit Perils of Poom? Doufám tedy, že jsem se rozhodl správně.

Jedná se vlastně o lepší průměr a hned vám vysvětlím proč. Máme zde určité klady, ale i zápory. Světlou stránkou je poměrně zajímavý příběh a pohodová hratelnost, tou temnější je jednoznačně délka společně s jednoduchostí a vcelku chabým zpracováním. Docela zajímavý poměr, co říkáte? Věc se má skutečně tak, že vás nejspíše technické zpracování nezaujme. Grafika byla zastaralá už v době vydání (v roce 2004) a obtížnost je tak nízká, že s dohráním nebude mít problém prakticky nikdo. Většinou jste totiž izolování na úzkém prostoru a dokud nesplníte požadovanou akci, prakticky nemáte šanci hnout se z místa. Nepochybuji o tom, že se na konec probojuje opravdu každý, protože samotné úkoly jsou velmi triviální.

Potěšením byl naopak pro mě příběh. Ocitáte se v kůži týpka jménem Macek (tenhle se od politiky distancuje :)), který přijde o místo, protože vás kolegové uzavřou do místnosti, což se samozřejmě pak nelíbí vašemu šéfovi. Poté se z vás stane nezaměstnaný jedinec, budete hodně cestovat, krást, užívat si života a mnoho dalšího. Navštívíte pak spoustu zajímavých míst ve Vesmíru, kde narazíte na další jedinečné obyvatele. Vzhledem k nízké obtížnosti tak skutečně nebudete mít problém celou gamesku dohrát a prozkoumat všechny její úskalí.

Dlouho jsem přemýšlel, k čemu Perils of Poom přirovnat. Bohužel mě žádný podobný kousek nenapadá, možná Beneath a Steel Sky, ale ten je svým pojetím, zpracováním a možnostmi minimálně o dvě třídy výše. Perils of Poom je tak skutečně velmi jednoduchá a nebál bych se říci, že i odpočinková adventura. Pro hardcore adventuristy to asi výzva nebude, ale jinak se může jednat o skutečně vhodnou adventuru ke všem těm akčním a arcade titulům.