Hawkeye

Chtěli byste si zařádit jako za starých časů na své staré video hře. HAWKEYE vás vtáhne do dob klasických skákaček. Kdy Mario panoval na této zemi a kdy joypad byl alfou i omegou celé herní civilizace....

Kamarád mi před nedávnem doporučil malou hru se zajímavým názvem HAWKEYE. Zprvu se mi nic hrát nechtělo, tak jsem ji uskladnil na svém disku a věnoval se jiným věcem. Před dvěma dny jsem si prohlížel adresáře a opět na ni narazil. Tak co jiného jsem měl dělat než ji zkusit. Po najetí prvních úvodních obrázků mi bylo jasné, že to bude hopsačka jak vyšitá. Matně jsem zapátral v paměti, kdy jsem naposledy hrál Maria a pustil se do hraní.

Je pravda, že už jsem vypadl ze cviku a mé nervy už nejsou to co dřív, ale to, co jsem zažil v prvním kole, se dá nazvat jen slovem katastrofa. Ve hře se ocitáte v kůži malého panáčka, který je náramně podobný Stalonovi v nejlepších letech. Jedna věc mě hned zarazila, a to že hra je uzpůsobena jen pro boj z očí do očí. Pomýšlel jsem, že zákeřné potvory, které mi krouží nad hlavou, smetu samopalem, ale mýlil jsem se. Panáček ovládá jen pohyb dopředu a dozadu, skoky a přikrčení pro sestřelení nepřátel, kteří se zákeřně drží u země a vy jim laserem jen stříháte vlasy.

No ani ne tak vlasy jako chlupy, peří a kůži. Všichni nepřátelé, které jsem po dobu hraní potkal, totiž patří do říše zvířat. Někteří jsou lehce identifikovatelní, u některých už je to horší a někteří se evidentně nepovedli. Autoři vám dali do zásoby hned od počátku všechny dostupné zbraně, abyste se nemuseli protloukat jen pistolí. Což se stalo mně, protože jsem se nepodíval, jak se mění arzenál. Panáček s sebou nese čtyři zbraně. Pistoli, samopal, laser a raketomet. Bohužel vše až na pistoli má omezený počet střel, o čem se přesvědčíte po několika minutách hraní, kdy beznadějně drtíte pistolí tuny havěti, která se vás snaží eliminovat, abyste se nedostali pro sadu čtyř částí skládanky, která uzavírá level.

Bohužel, teď se vracím zpátky k mému fiasku. Jako odchovanec Maria jsem se sotva dostal na konec prvního kola a při skřípaní zubů jsem hru vypínal. Samozřejmě že tento názor je jen osobní, jinak se jedná o povedenou věcičku, která je skvělá na odreagování. Avšak varuji slabší povahy mého typu, které by mohly při usilovném skákání a mačkaní poničit klávesnici.