Bounty: Alien

Každý jen trochu kulturně gramotný člověk zřejmě zná čtyřdílnou ságu s Ellen Ripleyovou a partou jejích slizoučkých kamarádů, kterým v těle vře místo zlé krve zlá kyselina... V Bounty: Alien si solidně zastřílíte do podobných potvor, škoda jen, že znatelně tupějších a podstatně méně strašidelných...

Oč teda v B:A kráčí? Stáhnete, nainstalujete, spustíte, přečkáte poměrně otravný load a od prvních chvil je vám jasné, že máte před sebou jen další freeware střílečku se všema mouchama a přednostma. Ani se nestačíte pořádně pokochat zelenkavou oblohou a už po vás skočí první alien, tedy za předpokladu, že se cestou k vám nepráskne někde do zdi.

Stává se jim to tentokrát neúměrně často. Bohužel, vícekrát za těch X levelů už vás hra, pominu-li srandovní level-bosse (screen... je to ten neúměrně velký panák, který se díkybohu nevejde nikam než do občasných otevřených prostranství), nepřekvapí. K dispozici máte jeden kvér, ale (tentokrát extrémně hloupí) vetřelci jej mají taky a když už vás trefí, pořádně to štípne, to si pište. Prakticky celou hru se opakuje kombinace terasa - úzké koridory, což designu nepřidá a zábavě taky ne. Maximálně se budete pár minut zbytečně klepat na změny, které nepřijdou.

Po audiovizuální stránce je Bounty: Alien podobný všem střílečkám podobného druhu, až na to, že je celý zabalen do zvláštní zelené peřiny, což jsem naposledy viděl někde v Romerově Daikataně. S pohybem by na normálním herním stroji neměl být problém.

Je cosi shnilého na té hezké zelenkavé slupce... Kdo nemá problém projíždět často stereotypní jatka typu Serious Sam (kterému mimochodem B:A sahá sotva po pás), dohraje zřejmě i tohle. Potenciál tady byl, kreativita možná taky, ale zařvala s příchodem spartánského level-designu a natvrdlé AI. Ano, je to freeware a zřejmě naprogramované jediným člověkem, ale stejně... podobně zaměřené hry od Code Red nebo Starsiege: Tribes nabízejí trochu jinou zábavu. Volbu už nechám demokraticky na vás...