Pyjamarama

Už velmi dlouho jsme vám nepřinesli žádný opravdu povedený remake a dneškem jsme se to rozhodli napravit. Přinášíme vám předělávku počinu, který v polovině osmdesátých let slavil úspěchy na osmibitových počítačích a i dnes má rozhodně co nabídnout.

Vzpomínáte si na hry jako Head Over Heels, Fred či třeba Legend of Shadow? Ptáte se, co mají tyto hry společné? No přeci, že se jedná o předělávky z dob minulých, her, které ve většině případů slavily úspěchy jak na osmibitových počítačích, tak i prvních konzolových systémech.

Dnes tu máme Pyjamaramu, gamesku, jež vyšla v roce 1984 pod křídly společnosti Mikro-Gen. S touto firmou spojil své jméno i David Perry, který je mimojité autorem dalších skvělých her jako MDK či Sacrifice, které vyšly pod taktovkou Shiny Entertainment. Pyjamarama byla ale jedním z jeho prvních počinů, jenž si pro svůj remake zvolila parta nadšenců v čele s Robertem Granadem. Dle mého názoru to byl vcelku odvážný krok, protože stejně jako Head Over Heels, patřila i Pyjamaramu mezi špičku své doby. Remake se ale naštěstí povedl velmi slušně. Abych konečně popsal něco konkrétního, rád bych se vrhnul na příběh. Ten je velice prostý, v roli sympatického Wallyho se ocitáte na velmi divném místě – v jeho nejčernější noční můře, kde je uvězněn ve svém domě společně s velmi nebezpečnými bytostmi, které si před ničím neberou servítky. Sen je o to horší, že se z něj nemůžete jen tak probrat a budete muset vyřešit způsob, jak tento problém vyřešit.

Budete muset vyhledat budík. K jeho aktivaci bude potřeba vyhledat klíč. Ten se ovšem nachází ve vesmíru. Po svých vlastních nohách se tam ale nedostanete. Trochu to připomíná známou pohádku o kohoutkovi a slepičce. Po celou dobu se vám tedy neustále házejí klacky pod nohy a vy je budete muset překonat. Problém je to, že si po celou dobu hraní budete muset počínat velmi opatrně. Hra totiž v průběhu nejde ukládat a budete ji tak muset dohrát na jeden zatáhat. Jednoduché to ale mít rozhodně nebudete, a to zejména z důvodu, že ve svém inventáři budete mít omezený prostor na sebrané věci. Než se dostanete k cíli, budete muset splnit postupně několik úkonů. Budete muset překonat zamčené dveře, sebrat důležité předměty, vyhnout se několika nepřátelům. Možností bude skutečně více než dost. Dům je poměrně rozlehlý. Chviličku potrvá, než se v něm zorientujete, ale já věřím, že maximálně po několika hodinách hraních vám to půjde samo. Můžete sledovat i status, kolik procent hry se vám podařilo zdolat. Klasika se hold nezapře.

S technickým zpracováním si autoři rovněž velmi pěkně vyhráli. Grafika je pěkná a audio složka svůj dobový původ nezapře. Co se týče ovládání, tak zde autoři zaslouží pochvalu. Sám vzpomínám na doby, jak jsem ještě na svém Commodore C64 snažil tenhle kousek ovládat joystickem a úplně nejpohodlnější to nebylo. Myslím, že k dispozici byla i hra na klávesnici, ale nyní bych za to ruku do ohně nedal. ;) Chtěl jsem tím říci ale to, že ovládání je zde velmi dobré a hratelnost se tak dostává minimálně o úroveň výše. Pokud mám nějak ve stručnosti tento skvost nějak uzavřít, pak bych dodal snad je, že stahujte! Něco podobného se jen tak brzo opakovat nebude.