Akuji the Demon

V jedné zemi žil byl jeden démon jménem Akuji, který v souboji přišel o svou obrovskou moc, což ho moc netěšilo. Při následném znovuzrození je tedy jeho cíl jasný – získat zpět, co mu kdysi patřilo. Cesta to nebude jednoduchá, ale to jistě znáte.

Vzpomínáte si na hry jako Bernard & Hank, Želvíci, Eternal Daughter či třeba Happyland Adventures? Docela bych se i divil, kdybyste odpověděli, že ne, neboť se jednalo o velmi kvalitní arkády, které dokázaly hráčům zpříjemnit nejedno odpoledne. Obecně se hry z tohoto žánru považují za nejjednodušší k vytvoření, ale to v žádném případě nesnižuje jejich kvalitu. Ba naopak, spíše bych řekl, že ji zvyšuje, neboť autoři se totiž mohou dosyta vyřádit s příběhem a do hry vložit spoustu dalších věcí, které velmi zpříjemní samotné hraní. Nebudu to tady nějak zvlášť rozebírat, neboť každému z vás je jistě jasné, kam tím směřuji. Akuji the Demon, jak zní název dnešní hry, je totiž dalším přírůstkem do té obrovské rodiny plošinovek a rovnou můžu říci, že jde o velmi zábavný počin, jenž toho má možnost nabídnout opravdu hodně. Na závěr tohoto malého úvodu bych jen rád dodal, že vše vzešlo z japonských rukou, což se normálně projevuje tak, že ve hře jsou kvanta nesrozumitelného textu. K následujícímu počinu byl naštěstí vytvořen anglický překlad, který jsme vám přibalili do archívu s hrou a vy si tak vše od nás můžete bez problému stáhnout. Nepředbíhejme ale a pojďme si vše pěkně od začátku popsat.

Akuji byl obávaný démon, jehož ukrutnou sílu dennodenně pociťovalo mnoho lidí. Démon si tak bez větších problémů dokázal podmanit svět, do něhož později přijel jeden sympatický hrdina, aby toho proradného lotra porazil, což se mu také podařilo a z našeho hrdiny se pak stal král. Síla démona byla tedy narušena a rozložena do celkově devíti kamenů, které byly zcela náhodně rozloženy do podzemního labyrintu. Akuji se „naštěstí“ zjevil v nové podobě a hodlá svojí sílu získat nazpět tím, že posbírá všech devět kamenů. Tak asi tak nějak začíná příběh následující gamesky, jehož dotvoření bude pochopitelně záležet pouze na vás a hlavně na vaší šikovnosti. Vše začíná poměrně nenápadně, ocitáte se na samém počátku labyrintu, kde zjistíte, že neumíte až na jeden velice slabý výskok téměř nic, čím byste mohli udělat díru do světa. Vaší jedinou nadějí je procházet labyrintem a doufat, že co nejrychleji narazíte na jeden z již zmiňovaných devíti kamenů. To se vám také splní. Po cestě totiž vždy narazíte na přesně takové kameny, které vám přidají schopnosti nezbytně potřebné zejména v daný okamžik. Jak asi správně tušíte, těchto vlastností je celkově devět a nechybí mezi nimi schopnost rychlé chůze, magického útoku, vyššího skákání, atp. Tyto vlastnosti se vám automaticky přidají pokud se přiblížíte k jednomu z kamenů a doopravdy se nemusíte bát, že byste to náhodou nevyužili, neboť na vás kromě slušného počtu překážek čeká také spousta bojechtivých nepřátel.

Co se týče těch překážek, tak jde většinou jen o obrovské kvádry, vodu, zavřené dveře či třeba obrovské vyvýšeniny, které blokují vstup do klíčových lokací, a vy chtě nechtě musíte vše vyřešit. Většinou stačí najít různé páčky či obohatit svoji postavu o určitou vlastnost, abyste mohli pokračovat i nadále. Co se nepřátel týče, tak vám mohu říci, že pokaždé narazíte na opravdu zajímavá individua, jež toho naštěstí nesnesou moc. Výjimku tvoří pouze závěreční bossové, kterých je několik a mnohdy mají poměrně tvrdý kořínek. Naštěstí jsou poměrně pomalí a jistě velmi rychle přijdete na způsob, jak se jich zbavit. Kromě již zmíněných kamenů sbíráte v průběhu hry i různé bonusy, které vám vylepšují vaše statistiky. Budete-li kupříkladu sbírat lebky, zvětší se vám maximální možný počet životů, což se mnohdy hodí. Další bonusy v podobě zeleniny vám čas od času vypadnou z protivníků a rozhodně toho využijte, neboť plný počet životů se rovná dobrý počet životů! Pojďme se nyní věnovat oblasti technického zpracování. Právě to totiž skvěle dokresluje tu správnou atmosféru. Grafika je slušná, zvuky a hudební složka líbivé a jediné, co bych možná mohl vytknout, je ovládání, které působí velice nejistě. Zvyknout si na to sice lze, přesto mohli na tom autoři trochu více zapracovat.

Tak, a to bylo asi tak vše. Mě osobně, ačkoliv plošinovky nejsou můj každodenní chleba, gameska Akuji the Demon opravdu chytla a bavil jsem se u ní od začátku až do konce. Pomalu si tak začínám říkat, že něco na tomto žánru opravdu bude. Mohl bych se tu sice rozepsat o spoustě věcí, ale nechci vás připravit o ten skvělý zážitek, co vás potká, pokud se rozhodnete tento počin stáhnout, což vřele doporučuji. Překousnete-li trochu krkolomné ovládání a s tím spojené pohyby hlavní postavy, budete se královsky bavit, za to vám ručím.