Soko

Sokoban je skvělá logická hra! Dnes vám nabízíme její klasickou předělávku a zaručujeme vám, že nudit se tedy rozhodně nebudete...

Logických her není tak mnoho, jako jiných, mnohem rozšířenějších žánrů. Proč to tak je, je víceméně každému jasné, lidé nejsou ochotni přemýšlet celý den například ve škole nebo v práci, a pak si sednout k počítači, aby si trošku odpočinuli a dál trápit svou šedou kůru mozkovou. Ale nesvalujme všechnu vinu jen na potenciální hráče. Velmi často si za svůj neúspěch mohou gamesy samy, když se představí v naprosto odpudivém hávu, což jim už tuplem zajistí velký nezájem. Je to ale škoda, protože celá řada takových logických hříček jsou opravdu perlami ve škaredé perlorodce. Jde jen o to překousnout tu nevábnou slupku, chtít se dostat tak říkajíc na dřeň, která může být hodně sladká. Málokdy má potom člověk takovou radost z výsledku, jakou má, když jej dosáhl vlastní hlavou. Ale to malinko utíkám od tématu.

Samozřejmě, že Sokobana znáte, vždyť na Freegame jich taky pár vyšlo (Sokoban 2 a Beer Sokoban). Panáka, co nemá na práci nic jiného, než stále něco přerovnávat a to nejlépe tak, aby byl pořádek dokonalý. To znamená jediné: zničit všechno, co nemá v daném prostoru co dělat. A je jedno, co to je, může to být vlastně úplně cokoli, ale v klasickém provedení jde, pokud se nemýlím, o bedny. A protože Soko je víceméně věrnou předělávkou klasického námětu, i tentokrát to budou krabice, které musí být zlikvidovány. Ocitáte se v jakémsi labyrintu, kde je různě poskládán určitý počet beden. V tomto bludišti se na několika místech blyští jasné zelené tečky, to jsou miny, na něž je nutno bednu nasunout, aby vybouchla. Jenže min bývá obvykle menší počet než krabic (a často o dost menší), je nutno přemýšlet, jak to vše uspořádat, aby bylo dosaženo žádoucího výsledku. Do tohoto přemýšlení musí hráč také zvážit několik závažných faktů. Panák, kterého ovládá, totiž nedokáže tlačit více než jednu bednu. Jestliže je bedna přiražena v rohu, je s úkolem amen, protože panák sice umí tlačit, ale nikoli vytahovat nazpět. No a to nejdůležitější, pokud jsou přepravky vedle sebe, stačí, když je mina jen pod jednou z nich, aby vybuchly všechny. Naštěstí ale existují i bedny, které po svém výbuchu vystřelí i několik menších min, čehož v pozdějších levelech budete muset využívat. A tím se dostávám k další věci, kterou jsou úrovně. Samozřejmě jako první je nastavena velmi jednoduchá úroveň, kterou zvládne každý, s každým dalším novým kolem obtížnost přibývá, nezřídka se budete muset asi uchýlit k metodě pokus - omyl, jak už to u některých logických games chodí (např. IQ Marathon). Naštěstí je ale, když například doputujete do 4. úrovně a hru vypnete, zaznamenáno, kam jste se dostali a tam též příště po spuštění začnete. Nemusíte se tak bát, že o svou pozici přijdete. A další věc, která se týká úrovní, je připojený editor. Díky tomu, že vybavování takového bludiště pro Sokobana není nijak složitou záležitostí (přece jenom těch objektů není ve hře tolik), je i editor velmi jednoduchý a intuitivní a máte možnost si tak vytvořit a uložit libovolně náročnou úroveň. Dlužno dodat, že tím si také velmi potrápíte svou představivost, ono vytvořit pěknou, těžkou, ale řešitelnou úroveň také není tak úplně snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V úvodu jsem mluvil o tom, že logické hry si velmi často odradí hráče svým víceméně nevalným technickým zpracováním, což bohužel v plné míře platí i o Soko. Grafika není nijak valná, člověk má až pocit, že na něj dýchla slavná historie 386 a 486, což ale není příliš pochvalné. Do jisté míry tento stav koriguje možnost nastavit si barevnost pomocí klávesy F4 a alespoň si tak trochu přizpůsobit hru svému oku. Zvuky jsou potom také velmi podobného kalibru, jenže s nimi už neuděláte vůbec nic. Ale povězme si otevřeně, že většinou se gamesy tohoto žánru nehrají proto, aby nás okouzlily perfektní grafikou a profesionálním ozvučením. Co totiž velmi výrazně převyšuje jakékoli zápory, je výborná zábava, kterou Soko nabízí. Nedejte se zmást, jestli vám to na první pohled připadá nezáživné. Zkuste vyřešit první problém a jakmile se vám to povede, garantuji vám, že vás tento úspěch nakopne k tomu, abyste pokračovali. Ten pocit je jako droga, stačí se mu jen oddat a záhy už budete promýšlet jak vyřešit logický problém, kudy budete chodit.