Centre Court

Zelená je tráva, tenis to je hra! A ten míč kulatý, věc je záludná! A nebo že by ta písnička zněla jinak? To je jedno; nejúžasnější a nejkrásnější hra světa, tenis, totiž přichází na naše monitory v povedené hříčce…

Film jménem Wimbledon u kritiků sice moc neobstál a ani divácká veřejnost z něj nebyla u vytržení, ovšem to nám nebrání v tom, abychom si zahráli propagační hru tohoto filmu. Ta se překvapivě nejmenuje Wimbledon, vězte však, že pod názvem Centre Court se skrývá zábava více jak vydařená. Narozdíl od filmu, který jistě nebyl vysloveně špatný, nabízí „trvanlivou“ zábavu. Použití uvozovek není zcela náhodné, trvanlivost v tomto slova smyslu totiž nabírá zcela jiného významu, než je obvyklé. Hra vás totiž ze začátku jen tak nenápadně osloví, pomaloučku, polehoučku a ve vší počestnosti vás pomalu začne pohlcovat… Ani to však neznamená, že u ní vydržíte třeba deset hodin v kuse. To v žádném případě; vsadím se ale o svou měsíční gáži zde na FreeGame, že si Centre Court přidáte mezi své oblíbené kousky a tu a tam se k němu vrátíte.

Základní herní princip je velmi, velmi jednoduchý. Jedná se totiž o klasický tenis; na jedné straně vy, neohrožený a lety prověřený borec, na druhé straně tenisového dvorce týpek podobného ražení, leckdy (čti: vždy) ovšem mnohem zkušenější a i co do výkonnosti lepší. Jeden z hráčů dostane malý chlupatý míček a snaží se ho umístnit do dvorce tak, aby ho protihráč nechytil. Než se dostanete až sem, bude vám to nějakou tu hodinku trvat; vůbec zvládnout základní ovládání hráče je překvapivě složité a ovládání bychom mohli nazvat i krkolomným – a to i přes jeho zdánlivou jednoduchost. Šipkami se po kurtu pohybujete, mezerníkem pak míček odpalujete. U odpalování bych se na chvilku pozastavil; není to totiž tak jednoduchá věc, jak by se mohlo na první pohled zdát. V „živém“ tenisu totiž musíte nápřah provádět už daleko před tím, než k vám míček přiletí a i to je leckdy problém se vůbec trefit. Zde – pokud hrajete skutečný tenis, budete s tím mít zprvu problémy – se nápřah nekoná. V klidu si necháte míček dopadnout na zem, připravíte se a až budete mít tu chlupatou kouli těsně před očima, stiskem mezerníku protihráči na jeho dělovou ránu odpovíte. Ještě před tím, než se do samotného hraní vrhnete, si musíte vybrat obtížnost. K dispozici jsou hned tři a nutno podotknout, že i ta rádoby nejslabší vám dá pěkně zabrat. Počítačoví protivníci jsou totiž nadmíru zdatní, kurt je asi jejich domovem, neboť na rozdíl od vás připomínají stroje na vracení míčků – doběhnou všude, míček do autu pošlou tak jednou za padesát let a porazit je? To se jen tak někomu nepovede!

Ovládání je skutečně to, co hru sráží do kolen. Postava občas reaguje s velkým zpožděním, jindy zase létá po kurtu jako blázen a neví, kdy se zastavit. Grafika oproti tomu je velmi vydařená. Hlavně pozadí je provedeno do nejmenších detailů, dokonce ani vydřená tráva nechybí. Prostě typická „flashovina“. :-) Co se audio stránky týče, tak už nadšením neoplývám. Chybí mi totiž hudba! Ty desítky minut, co u Centre Court strávíte, by mohly být díky nějaké pestré hudbě mnohem zajímavější. Takto slyšíte jen odraz míčku, toť vše. Závěrem nezbývá říci než to, že pokud jste fandové jednoduchých flashovek, rozhodně zde zábavu nehledejte. Centre Court není pro každého, pokud ale překousnete pár drobných chybiček, po zásluze se vám odmění.