Mario in Worlds Unknown 2

Druhý díl velmi dobře zpracovaného Maria na sebe dal chvíli čekat, ale je tady! Bude to pouze nastavovaná kaše, nebo nám autoři přichystali pokračování skvělé zábavy..

Možná, že si na Mario in Worlds Unknown pamatujete. Byla to po delší době hopsačka v hlavní roli s Mariem, která se nedala považovat za „klon pro klon,“ která nebyla samoúčelná, ale dala se velmi dobře hrát. Jednak se od svých nevyvedených sester odlišovala pěkným technickým provedením (vyšší rozlišení, přece jen bohatší barevnost, kvalitní zvuky), ale měla také příběh a jednotlivé úrovně byly zpracovány velmi dobře. Ale tohle nemá být recenze na první díl. Dnes k vám přichází díl druhý a spolu s ním nastává několik otázek.

Tou první otázkou, která člověka možná napadne, je, proč se Mario zase na naše obrazovky vrací? Lord Spaceman, tvůrce, ji nenechává bez odpovědi, leč tato není nijak překvapivá. Dokonce bych řekl, že když chce někdo vydat pokračování nějakého svého dílka, většinou se k podobné zápletce přikloní. Jestliže si vzpomínáte, cílem vaší cesty v prvním díle bylo zachránit princeznu z rukou ďábelského krále Koopa. Po této namáhavé šichtě jste se opět vydali domů, do země hub (Mushroom´s Land) a v klidu jste užívali svých dní. Jenže jednou takhle k vám přiběhl poslíček, že král Koopa se vrátil v plné parádě. Chvíli této skutečnosti nemůžete uvěřit, když tu náhle na obloze si to loď samotného Koopa štráduje přímo k vám. Drzý král vystupuje a vystupuje a sděluje vám novinku - utekl z pekla, zajal princeznu a zabarikádoval se ve svém světě (World Unknown). A jestli princeznu chcete vysvobodit, tak si pro ni přijďte. No nebyl byste to vy, charakterní Mario, abyste tuto hozenou rukavici nesebral. A tak začíná další příběh snad nesmrtelného instalatéra.

Autor ke hře říká, že se pokusil ji udělat těžší a zábavnější, než byla ta předchozí. A rozdíly můžete vidět ihned od začátku, vlastně ještě před ním, kdy máte možnost zvolit si obtížnost. Na výběr máte z lehké, střední a těžké, přičemž jednotlivé rozdíly tkví v počtu životů, s nimiž do gamesy vstupujete a s bodovým skóre, s nímž začínáte. Čili jestliže někdo čekal rozdíly v počtech nepřátel, nebo dokonce ve schopnostech hlavní postavy, bude zklamán. Vše se opět odehrává v určitých epizodách, každá popisuje jednu část vašeho putování za osvobozením princezny. Abyste dokončili epizodu, musíte projít dvěma úrovněmi. Zajímavé je, že po každých dvou úrovních máte možnost si v tzv. bonusové úrovni, v níž není žádná překážka, nahrabat mince a houby - a to jsou věcičky velmi důležité, takže tento level je opravdu skvělá vychytávka. Abyste si jej mohli lépe představit, vedle můžete vidět screen. Navíc po nasbírání 200 hub se vám nabízí možnost si za ně něco zakoupit. Můžete je tak proměnit například za mince, životy, atp. Co se týče obtížnosti, těžko říct, nakolik je hříčka složitější než předchozí. Těžko se to určuje, protože to závisí do jisté míry na samotném hráči, nakolik si průběh hry stíží nebo usnadní. Pokud budete vynervovaní, neklidní, začne vám to celé připadat tuhé od druhé úrovně, jestliže to nebudete příliš prožívat, ani si leckdy neuvědomíte, že už jste ve čtvrté epizodě. Je to tedy kritérium značně relativní.

Na MiWU2 bych ocenil hlavně velmi podařený level design, ne nepodobný tomu, jaký byl v jedničce, přesto mi ale připadá, že je také vylepšen. Každá epizoda má své jiné prostředí a jinou doprovodnou melodii, která může mít klidně i vliv na soustředění hráče a na jeho pohodu, určitě bych toto hledisko nepodceňoval. Objevují se zde poměrně netradiční nepřátelé, jež nejsou obvyklí v těch desítkách nesmyslných klonů Maria, jež pověst této hříčky zbytečně kazí. Jde především o létajícího démona (poprvé se s ním setkáte ve Stoce). Je to obludka vznášející se ve vzduchu, samozřejmě v částech úrovni, při níž musíte skákat do co největších výšek, který váš pohyb sleduje a občas se dostane do tak výtečné pozice, že do něj narazíte. Dále bych jmenoval třeba řadu stvůrek, které v kruhu rotují sem a tam po určitém prostoru. Jejich nejhorší vlastností je to, že část jejich cyklu je pod povrchem, čímž je znesnadněno určit, odkud se zase vynoří. Samozřejmě, že i tito ztěžují skákání. Co se nezměnilo, sto mincí znamená život navíc, další životy můžete sbírat v podobě barevné kostičky i během hry a dá se říct, že relativně často, můžete se tak v pohodě zásobit na horší časy, které bezesporu přijdou. Co mě mrzí, že se nedá uložit vaše pozice. Jakmile tedy musíte přerušit hraní, znamená to konec a příště nutnost začít vše od začátku, což je škoda.

Ledaccos jsem již o technickém provedení nastínil. Grafika zůstala na nezměněné úrovni, jak jsem řekl, každá epizoda má své vlastní prostředí, dá se říct, že co se grafiky týče, gamesa se velmi podařila. Není přeplácaná, je účelná, a přesto ne schematická, prostě taková, jak má dle mého mínění být. Co mě malinko zklamalo, byly doprovodné melodie. Mnohdy šlo o krátké smyčky, jejichž neustálé opakování mi značně lezlo na nervy a nepředpokládám, že u vás by tomu mohlo být nějak výrazně jinak. Je škoda kazit dojem takovouhle drobností. Na druhou stranu je pravda, že ony melodie zapadaly do kontextu, to se musí nechat.

Když se podíváte, co všechno MiWU2 nabízí - a to je hlavní - jak vás dobře pobaví a srovnáte to s velikostí jeho souboru ke stažení, je to opravdu jasná volba. 730 kB, to je něco, co se už jen tak nevidí. Samozřejmě, pokud jste zavilí nepřátelé hopsaček nebo Maria, asi nemá cenu stahovat ani toto, ovšem pokud nemáte nic výrazného proti tomu zahrát si podobnou gamesku, určitě neuděláte chybu, když to alespoň zkusíte.