Mario in Worlds Unknow

Starý známý Mario se vydává na pouť do neznámých světů. Klasický námět, dech beroucí zpracování, to dává dohromady naprostou úžasnou hru, při níž nikdo nebude pochybovat, proč je Mario takový pojem.

Po několika plošinovkách maiovksého typu, jež jsme vám v poslední době nabídli jako např. Mario nad Sonic Flash, jež sice zábavné byly, ale přece jenom to nebylo to pravé ořechové, patřily k průměru a leckoho mohlo napadnout, že takové hopsačky jsou již jen pro fajnšmekry, že se v nich zastavil čas a nejsou schopny se přizpůsobit novým podmínkám. Přiznávám, že do podobné skepse jsem pomalu upadal i já sám. Když tu se objevil a z ničeho nic přišel On. On, bůh plošinek, mushroomů, mincí- přišel v nezkalené podobě, inovovaný, čerstvý, odpočatý a připravený pobavit kohokoli. Přišel sám Mario, opravdový Mario.

Návraty legendy jsou dvojího typu. Buď se comeback povede a legenda získá znovu svou zašlou oblibu, nebo se comeback nepovede a se slávou je konec. Mario zažil svou největší slávu na osmibitech, ale nedá se říct, že by se nechytil i na PC. On se vlastně dostal na každou platformu. Stal se hlavní postavou desítek, ba stovek příběhů, ale v poslední době se už mohlo zdát, že pomalu ale jistě začíná ztrácet dech. Patrné to bylo hlavně na grafice, kde rozlišení 640x480 už přece jenom nebylo to, nač by se každý chtěl dívat. Někdy jsem dostával pocit, že jde spíše o hry, které měly vzniknout jen proto, aby vznikly. Na hratelnost a dojem, jenž zanechají, se při tom tak nějak pozapomnělo. O to víc hráče potěší, když se objeví takový klenot, jakým Mario in Worlds Unknow beze sporu je. Vše začíná velmi nenápadně, ale již na počátku sledujete určité změny - například grafice, o tom však až později. Procházíte prvním dějstvím a pomalu zjišťujete, že jste do gamesy nějak zabráni zabraní. Autory je třeba pochválit za velmi nápaditý a kvalitní design úrovní, jež vás nenechá v klidu, stále se musíte soustředit a obtížnost se zvyšuje takřka nepozorovaně. Vždy až po určité době zjistíte, že najednou musíte být mnohem ostražitější, přesnější a rychlejší než před pěti minutami. Spád má hříčka také úplně akorát.

Jednotlivá dějství nejsou ani příliš dlouhá, ani moc krátká. Nechci zde popisovat, co musíte v jednotlivých aktech dělat, protože by to bylo mlácením prázdné slámy. Snažíte se jednoduše posbírat co nejvíc mincí, hub a bonusových životů- a přitom se nestřetnout s žádným protivníkem. Zde ale pozor. Pokud jste zvyklí s předcházejících dílů této série, že lze nepřítele zlikvidovat naskočením na něj, tak zde to opravdu nezkoušejte. Smrtonosný je jakýkoli kontakt. Abych dokreslil, jak dobře jsou jednotlivá dějství zpracována, musím zde uvést jeden příklad. Dostanete se do jakési ledové země. To nezjistít jen z jejího grafického provedení, ale také z toho, že jednotlivé plošinky kloužou, musíte si tedy dát pozor a být velmi opatrní, protože podle zákona schválnosti z plošinky spadnete přesně ve chvíli, kdy tudy prochází nepřítel. Zaručuji vám, že od téhle plošinovky se nebudete moci odpoutat, pokud je máte jen trochu rádi.

Na řadu přichází kategorie, v níž poslední hopsačky nebyly příliš chváleny. I zde však nastává obrovská změna, takřka kardinálního charakteru. Grafika je celá ve větším rozlišení, nepůsobí už tak kouskovaně. Ale co je skvělé, prostředí se v téměř každém dějství mění, ač tradiční záležitosti (soupeři, zelené potrubí ap.) zůstávají zachovány. To je přesně ono, co bylo tolik potřeba- inovovat, ale nezměnit to, co dělá Maria Mariem. Autorům se to povedlo velmi dobře. Stejně vychválit mohu i doprovodnou hudbu, jež se též mění a je kvalitně provedená, byť, a to se musí přiznat, některé melodie působí zbytečně sentimentálně. Jako velký problém bych to ale neviděl.

Skvělá zábava, obrovská hratelnost, výtečné provedení, a to všechno jen v 0.55 MB souboru, to je opravdu nevídané. Mario in Worlds Unknow mě opravdu hodně mile překvapil a doufám, že bude vzorem i pro další autory, již se pustí do tvorby dalších podobných plošinovek.