Pišqorky

Pišqorky a piškvorky. Podobná slova, ale jistá odlišnost v nich je. Pokud se chcete dozvědět, jestli jsou Pišqorky podobně piškvorkám, nebo naopak, tak si přečtěte tuto recenzi.

Pišqorky, co si pod tím jen představit? Arkáda, adventura, sportovní nebo dokonce erotická? Ale kdepak. Pišqorky jsou jen další (už asi miliontý) klon piškvorek. Pokud snad někdo neví o co jde, i když pochybuji, jedná se o logickou hříčku, která se nejčastěji hraje ve škole pod lavicí. Hraje se na čtvercovém poli, jeden hráč má kolečka, druhý křížek. Kdo má daný počet znaků v řadě (horizontálně, vertikálně i diagonálně) vyhrává.

Hned potom, co spustíte hru a ukáže se pár log, se ocitnete ve hře proti vašemu PC. Garantuji vám, že pokud nejste v piškvorkách opravdu zběhlí, tak minimálně prvních 10 her prohrajete, protože AI počítače je na velmi vysoké úrovni. Potom máte ještě možnost zahrát se ve dvou na jednom PC. Hrací pole má rozměry 26x26 a hraje se na pět znaků. Docela mě štvalo, že menu neobsahuje žádné nastavení, kde by se dala např. nastavit obtížnost hry proti PC a jaký máte znak (pořád máte kolečko), nebo na kolik znaků se paří . Dále menu osahuje jen tabulku s nejlepšími rekordy. Jejich počítání je vyřešeno opravdu originálně. Pokaždé začínáte na 100 000 bodech a za každý váš tah se odečte jeden bod, a pokud vyhrajete a skóre je vysoké, zapíšete se.

Po grafické stránce je na tom čistě průměrně. Grafika nezaujme, ale také vůbec neurazí. Zvuková stránka věci je na tom mnohem hůř. Pišqorky neobsahují žádné zvuky, jenom jednu příšernou skladbu, která vás donutí okamžitě vypnout zvuk. Celkově jsou Pišqorky zábavná gamesa, kterou doporučuji zahrát, ale spíš pokud máte nějakého kamaráda, se kterým hrát. V jednou pouze v případě, že jste piškvorkový mistr. Prostě miliontý prvý klon piškvorek...